724 937 999 objednavky@vceliobchod.cz
Přihlásit se / Registrovat
Přihlásit se / Registrovat
Moje přání

Váš seznam přání je prázdný.

Porovnat

Nejsou přidány žádné položky k porovnání.

Košík

Váš nákupní košík je momentálně prázdný.

Lze získat odolnější včely tím, že včelstva přestaneme chemicky ošetřovat a ponecháme je přirozenému výběru? Tato otázka vyvolává mezi českými včelaři živé debaty. Hledání nových cest má své místo, samotné vysazení léčby však v tuzemských podmínkách naráží na řadu překážek. Budování odolného chovu představuje především dlouhodobou práci s genetikou, cíleným výběrem a pravidelným hodnocením včelstev.

Bond test a jeho limity v české krajině

Přístup založený na úplném vynechání léčby se označuje jako Bond test, podle hesla „Live and Let Die“, tedy „žít a nechat zemřít“. Smyslem je ponechat další rozmnožování přeživším včelstvům. Takový postup však může znamenat obrovské ztráty, aniž by přinesl dlouhodobě udržitelnou odolnost.

Jednou z hlavních překážek je vysoká zavčelenost české krajiny. Zatímco v oblastech s malým počtem včelstev může přirozený výběr fungovat lépe, v hustě zavčeleném prostředí situaci komplikují silné reinvaze. Do včelstev se z okolí opakovaně dostávají roztoči Varroa destructor a spolu s nimi také nebezpečné viry. Takový infekční tlak může překonat i možnosti geneticky odolnějších včelstev.

Dalším problémem je citlivost výchozího chovného materiálu. U různých linií včely kraňské, které v českých chovech převažují, je popisována vysoká vnímavost k nákazám a virózám spojeným s varroázou. Ukončení léčby pak může vést ke kolapsům a ztrátám v řádu desítek procent.

Ani odchov další generace z přeživších včelstev ještě nemusí znamenat úspěch. Přežití může souviset s náhodou nebo s nižším infekčním tlakem v konkrétní sezóně. Teprve následující náročný rok ukáže, zda se skutečně podařilo vybrat odolnější včely, nebo zda šlo pouze o příznivou souhru okolností.

Srovnání kraňky, Buckfastu a Elgonu v jednom chovu

Popsané praktické zkušenosti zahrnují souběžné testování různých linií kraňky a včel Buckfast a Elgon za stejných podmínek, bez běžné chemické léčby. Kraňská včelstva v tomto konkrétním srovnání neobstála a objevovaly se u nich mimo jiné projevy akutní včelí paralýzy. Testované linie Buckfast a Elgon naopak vykazovaly výrazně vyšší odolnost.

Významné prověření chovu přinesla mimořádně obtížná sezóna s nejsilnějšími reinvazemi za posledních 15 až 18 let. Při dřívějším srovnatelně náročném průběhu dosahovaly ztráty u čisté kraňky přibližně 70 až 80 %. Se současným odolnějším materiálem činily ztráty tři včelstva, přičemž jedno z nich bylo vedeno v režimu cíleného pozorování.

Ani tento výsledek ale neznamenal úplné vynechání zásahů. Přibližně u třetiny včelstev bylo nutné individuálně použít kyselinu mravenčí se záměrem omezit virovou zátěž a pomoci včelstvům zvládnout obtížné období. Právě náročné sezóny tak představují důležité síto, které prověřuje skutečnou kvalitu chovného materiálu.

Odolnost vyžaduje cílený výběr a brakování

Cesta k odolnějším včelám nestojí na pasivním čekání, ale na soustavné selekci a šlechtění. Cíleným výběrem lze zkrátit procesy, které by při samotném přirozeném výběru probíhaly mnohem déle.

Ani drahá plemenná matka nabízená jako odolná není zárukou výsledku. V popsaných zkušenostech nesplňovalo požadované vlastnosti přibližně 60 až 65 % nakoupeného materiálu, a proto bylo vyřazeno z dalšího chovu. K následnému rozchovu sloužila pouze úzká skupina nejlepších včelstev.

Proč záleží na kontrole páření

Při volném páření se mohou žádoucí vlastnosti mateřské linie rozmělnit vlivem genetického příspěvku trubců z okolních chovů. Kontrola páření proto patří k důležitým nástrojům šlechtitelské práce. Jednou z využívaných metod je inseminace matky spermatem jediného trubce ze špičkové otcovské linie, která umožňuje cíleně kombinovat a následně prověřovat požadované vlastnosti.

Infekční tlak a vysvětlení založené na aktivitě genů

Jedno z uváděných vysvětlení proměnlivé odolnosti pracuje s epigenetikou a se „zapínáním“ či „vypínáním“ genů zapojených do obranných mechanismů. Podle tohoto pohledu může dlouhodobý pobyt v prostředí bez infekčního tlaku vést k utlumení obranných reakcí. Při náhlé silné reinvazi by se potom nemusely obnovit dostatečně rychle.

Z této úvahy vychází také tvrzení, že mírný až střední infekční tlak může být pro udržování vitality a odolnosti včelstev žádoucí. Odolnost je zde chápána nejen jako genetická výbava, ale také jako schopnost obranných mechanismů reagovat v potřebný okamžik.

Opakované chemické zásahy samy odolnější včely nevytvoří

Plošné a opakované používání takzvané tvrdé chemie představuje opačný přístup než úplné vysazení léčby. Kritika míří zejména na postupy zahrnující až dvanáct ošetření ročně nebo aplikaci léčiv do plodu. Jejich slabinou je, že samy o sobě nevedou k vyšlechtění odolnějších včel.

Tomuto způsobu ošetřování je naopak přisuzován výběr odolnějších roztočů, spojovaný i s jejich vyšší biologickou zdatností neboli fitness. Ani intenzivně ošetřovaná včelstva přitom nejsou uchráněna před úhyny na virózy nebo před toxickým působením léčiv.

Cílem je výrazné omezení zásahů, nikoli nulová léčba za každou cenu

Práce s odolnějším materiálem nemusí znamenat požadavek na naprostou absenci ošetření. Smyslem je výrazně snížit jeho potřebu. V popsaném chovu za běžných podmínek postačuje jedno ošetření ročně, zatímco v mimořádně náročných obdobích přicházejí na řadu individuální zásahy u konkrétních včelstev.

Při zvýšené virové zátěži je jako příklad takového zásahu uváděna kyselina mravenčí. Jejímu působení se připisuje nejen likvidace roztočů, ale také odstranění oslabených včel postižených virózami, které má umožnit „restart“ včelstva a následné úspěšné přezimování.

Bez pravidelného testování se chov neobejde

Budování odolného chovu je časově náročné a vyžaduje pečlivé sledování jednotlivých včelstev. Součástí práce jsou pravidelné smyvy, sledování přirozeného spadu roztočů, kontroly napadených plodových buněk i zkoušky hygienického chování, například pin testy. Právě tato pozorování poskytují podklady pro rozhodování, která včelstva ponechat v chovu a která z dalšího rozchovu vyřadit.

Společné testační stanice a zkušenosti ze zahraničí

Jednotlivec může takto podrobnému hodnocení věnovat jen omezené kapacity. Praktickou cestou je proto spolupráce menší skupiny včelařů a založení společných testačních stanic. Zájemci o odolnější chov tak nemusejí zůstávat se svými pokusy sami.

Kritický pohled na české včelařství upozorňuje na pomalý postup v oblasti šlechtění odolnosti. Mezi zmiňované výjimky patří nadšenci pracující například s linií Vigor. Inspiraci nabízejí Německo, Rakousko, Itálie nebo Polsko, kde probíhají intenzivní šlechtitelské programy s praktickými výsledky. Ty mohou být přínosem také pro české chovy, pokud se otevřou novým poznatkům a nebudou setrvávat u zastaralých dogmat.

Uvedené výsledky srovnání kraňky, Buckfastu a Elgonu představují zkušenost z konkrétního chovu, nikoli obecný důkaz vlastností všech těchto populací.

Inspirováno videem Tomáše Märze.