/header.jpg

košík je prázdný

Aktuální výkupní cena vosku 220 Kč/kg, výměna za mezistěny 35 Kč/kg.

Ochrana česna proti sršním a ostatním vetřelcům

Před 15 lety byla sršeň asijská poprvé identifikována ve Francii a dnes je její výskyt kromě dalších evropských států potvrzen i v jižních spolkových zemích Německa. Poté, co se zcela nečekané objevila v okolí Hamburku (Včelařství 5/2020, str. 155), což svědčí o přímo neskutečném tempu obsazování nových území, jí stačí „přejít pohraniční hory“ a nebezpečného včelího predátora máme v Česku. A s ním i další velký problém.

O možné ochraně česna před proniknutím sršně asijské do úlu napsal do minulého čísla náš dlouholetý spolupracovník Jaroslav Petr (Včelařství 6/2020, str. 196). Jde o ochranný nástavec francouzské provenience, avšak čeští včelaři nezůstávají nijak pozadu. S obdobným řešením přišel již před časem přítel Zdeněk Myslivec z Božkova.

Pro toho, kdo si pamatuje, jaká byla naše příroda před půlstoletím, je ta dnešní téměř mrtvá. Ve vodách žili hrouzci, střevle, slunky, mřenky, pískoři či hořavky, dnes nezřídka považované za plevelné. V potocích se proháněli pstruzi, ve větších řekách lipani a parmy, na dně se hemžili raci a škeble.

Na lukách a polích byla spousta hmyzu. Jen čmeláků existovalo několik druhů, lišících se barvou a velikostí. Všude se ozývalo vrzání kobylek, opět různě velikých a barevných. Při každém kroku na louce odskakovaly od bot. Všechny přehlušovalo cvrlikání cvrčků, vykukujících z děr v zemi. A tak se dařilo bažantům, koroptvím, křepelkám a jiným. Například vrabců bylo tolik, že jejich řinčivé štěbetání snad v každém žlabu a živém plotě až rvalo uši.

Motýlů a nočních můr poletovala taková množství, že se lovili do sbírek. Jedním z nejrozšířenějších byl bělásek zelný. Jeho\zelené housenky bylo nutno ze zelí a další zeleniny ručně obírat a zamačkávat. Kdo tak neučinil, tomu zbyly oči pro pláč. A tak nastoupila chemická ochrana rostlin.

Po desetiletích jejího používání je výsledek tristní. Úbytek hmyzu dnes vede hmyzožravce k tomu, že si svůj zchudlý jídelníček doplňují našimi včelkami a přímo se na ně zaměřují. Chované včely se v čase nejsilnějšího rozvoje rozmnožují o tisíce jedinců denně a „posilují“ přírodu tím, že jich opět tisíce denně hynou a poskytují tak potravu druhým.

Vlaštovky, vosy i rejsci

Ze své včelařské praxe mohu uvést hned několik příkladů. Po letní bouřce, když opět vysvitlo slunce, se moje včelky vyhrnuly z úlu a rozletěly se za snůškou, která právě probíhala. Najednou přiletělo hejno asi 20 vlaštovek, nalétávaly na letové dráhy včel a lovily je. To trvalo asi 20 minut a pak, zřejmě už nasycené, vlaštovky zase odletěly. Jindy v zimě vykloval strakapoud do úlu z hobry díru o velikosti dlaně. Včelky přežily, díru jsem provizorně zatmelil sádrou a v létě nástavek vyměnil. Když^se přemnožily vosy, tak mi zničily hned dva slibné oddělky. Nebo do úlu, když už byly včely v chumáči, vlezla myš. Vykusovala plásty, močila v podmětu a zamořila úl svým pachem. Musel jsem ji odlovit pastičkou. Rovněž rejsek je schopný vlézt do úlu

i malou štěrbinou. Tento údajně nejmenší savec je chráněný a neměl by se hubit.

Kdo z našich včelařů viděl před časem japonský dokumentární film o útoku sršní na včelstvo a jeho likvidaci vykousáním plodu, určitě se vyděsil. Překvapilo mě, že se ten japonský včelař nepokusil zabránit sršním vniknout do úlu nějakou mřížkou, kterou by včely prolezly, ale sršně nikoli. Pak by byly odkázány jen na lov včel na česně a mimo úl.

Preventivní příprava

Ulovit včelu dokážou i naše tuzemské sršně. Ale jestliže je sršeň asijská už v Německu, tak je „za humny“ a měli bychom se na ni preventivně připravit. Už před lety jsem si vyrobil ochranu česna, kterou vkládám z vnější strany před česno na zimní období, ale i v létě v případě loupeže nebo napadení vosami. Otočením zábrany mohu česno úplně uzavřít při léčení proti varroáze apod. Tím, že je zábrana ze síťoviny, a tedy prodyšná, neomezuje příliš větrání úlu. Použil jsem síťovinu vylisovanou ze železného plechu. Je nutné ji sice natřít proti korozi, ale zato je dostatečně pevná. Pro náš účel by byla vhodnější pozinkovaná, pokud by však byla dost pevná a neproniknutelná i pro leskňáčka úlového (též brouk tumida, Aehina tumida). Ve snůšce, když se z úlu včely vyhrnou ve velkém počtu, mřížku odstraním, aby je nebrzdila. V případě loupeže nebo napadení vosami mřížku nasadím a omezím průlez do podmětu zasunutím klínovité destičky ze dřeva. Taje kratší asi o jeden centimetr, než je šířka štěrbiny. Takto vzniklou mezeru dokážou včely proti vosám-lupičkám a doufejme i proti broukovi tumida ohlídat.

Na obrázku 1 je zábrana ve dvou pohledech, okótovaná je pouze vlastní štěrbina, vše ostatní se musí přizpůsobit danému typu úlu. Proti vypadnutí je účelné zajistit zábranu obrtlíky. Zábrana je tvořena podélnou lištou, ke které jsou na obou koncích přibita čtvercová čela. Z jedné strany je po celé délce k liště přibita síťovina. Spodní volný okraj síťoviny je pak ohnutý do pravého úhlu po celé délce tak, aby mezi dnem podmětu a síťovinou vznikla štěrbina pro průlez pouze včelám, trubcům a matce. Ostrý okraj síťoviny je vyhnutý ven, nedovolí pak proniknout do úlu ani rejskovi tím, že se mu při snaze vniknout dovnitř zaryje do hřbetu. Na tomto obrázku je též znázorněno užití klínovité destičky v případě nutnosti jejího užití. Na obrázku 2 je vidět uzavření česna otočením zábrany při léčbě apod. A na obrázku 3 pak je vyobrazena použitá síťovina.

Z časopisu včelařství Zdeněk Myslivec