Varroáza (též varroóza, varroasis apium) je nejzávažnější a nejrozšířenější onemocnění, které postihuje jak dospělé včely, tak jejich plod. Původcem této choroby je kleštík včelí (Varroa destructor), parazitický roztoč původně pocházející z Asie. Jeho původním hostitelem je včela východní (Apis cerana), z níž přešel na evropskou včelu medonosnou (Apis mellifera). Roztoč se postupně rozšířil i do České republiky. Varroáza se velmi snadno šíří prostřednictvím zalétávajících včel (trubců i dělnic), rojením, poroji a především loupežemi mezi zdravými a již napadenými včelstvy. Přenos je také možný při neopatrných přesunech včelstev mezi stanovišti.
Životní cyklus parazita
Samičky roztoče, viditelného pouhým okem, vstupují do plodových buněk těsně před jejich zavíčkováním. V zavíčkovaných buňkách probíhá celý jejich vývoj, od vajíčka po dospělou samici. Při vylíhnutí včely buňku opouští původní samice spolu s dospělými dcerami; jejich počet závisí na podmínkách a typu plodu. Tyto samičky preferují zejména trubčí plod. Matečníky obvykle nenapadají.
Klinické příznaky onemocnění
Velmi silně postižená včelstva postupně slábnou a snižuje se jejich odolnost vůči dalším chorobám. Typické příznaky zahrnují:
- Zakřivená, deformovaná nebo nedovyvinutá křídla včel
- Zkrácené či zdeformované zadečky a končetiny
- Zakrslé, neschopné létat dělnice
- Včely s těmito vadami vynesené zdravými dělnicemi před česno úlu, kde rychle hynou
Při výrazném napadení chorobou mohou hynout již larvy a kukly přímo v zavíčkovaných buňkách.
Diagnostika varroázy
Při podezření na varroázu je potřeba provést diagnostická vyšetření:
- Vyšetření měli ze dna úlu: Flotační nebo aspekční metodou
- Prohlídka trubčího plodu: vizuální kontrolou nebo metodou vyplavování
- Vyšetření dospělých včel: Smyvem, termicky (po usmrcení), případně bez usmrcení pomocí oxidu uhličitého (CO2) či cukrového posypu (cukrový oklep).
Klinicky je důležité odlišit roztoče Varroa destructor od méně významného hmyzu – včelomorky obecné (Braula coeca).
Preventivní opatření a léčba
V České republice se léčba řídí aktuálními veterinárními opatřeními a příbalovou informací registrovaného přípravku. Pro boj s varroázou jsou povoleny tyto přístupy a skupiny látek:
Syntetické akaricidy:
- Amitraz, tau-fluvalinát, flumethrin
- Výhody: jednoduchá aplikace, vysoká účinnost.
- Nevýhody: riziko vytvoření rezistence u kleštíka, potenciálně kontaminují včelí produkty (vosk).
Přírodní látky (organické kyseliny a esenciální oleje):
- Kyselina mravenčí, kyselina mléčná, kyselina šťavelová, tymol
- Výhody a omezení se liší podle účinné látky a přípravku. Správné použití a omezení týkající se medu stanovuje příbalová informace.
- Nevýhody: nižší komfort aplikace, nutnost speciálního zacházení.
Zootechnická opatření a alternativní metody:
- Pravidelný monitoring parazitů (varroamonitoring)
- Obměna plástů, omezení trubčího plodu, tvoření oddělků
- Přemetení včelstva na mezistěny
- Klíckování matek za účelem přerušení plodování
- Termická (teplotní) ošetření
Boj s varroázou do budoucna – genetická odolnost včel
Vědecký výzkum se intenzivně věnuje možnosti vyšlechtit odolná včelstva, například selekcí genetických vlastností označovaných jako „varroa-senzitivní hygiena“ (VSH). Úspěšnost šlechtění závisí na způsobu výběru, dědičnosti znaků a podmínkách chovu.
Při výběru léčebného postupu se řiďte metodikou SVS a aktuálními příbalovými informacemi.
