V americké studii z roku 2023 byla zkoumána efektivita opylování volně rostoucích rostlin u místních hmyzích opylovačů a importovaných včel medonosných. Včely medonosné se na škále kvality opylování neumístily na prvních příčkách. Přibližně 85 % druhů kvetoucích rostlin využívá při rozmnožování návštěvy živočišných opylovačů. Včela medonosná, v důsledku lidského přičinění rozšířená po všech kontinentech kromě Antarktidy, je významným návštěvníkem květů volně rostoucích rostlin; podíl návštěv však není totéž jako podíl úspěšného opylení.
Poměry mezi opylovači se liší podle oblasti; včela medonosná je původní například v Evropě, Africe a západní Asii. S rostoucím počtem chovaných včelstev získává včela medonosná větší podíl na opylení rostlin, než bylo běžné v dobách, kdy krajinu osidlovala pouze divoká včelstva. Ve vysokých hustotách může soupeřit s dalšími opylovači o potravu; dopad závisí na prostředí a dostupných zdrojích. Problém je výraznější v Americe, východní Asii, Austrálii a Oceánii, kde včely medonosné rozšířil člověk. Zatím ale není zcela jasné, jaký má jejich převaha dopad na planě rostoucí rostliny.
Studie Dillona Travise a Joshuy Kohna z University of California v San Diegu, publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society B, poskytuje první pohled na důsledky pro flóru. Zaměřili se na vliv opylování včelami na divoké rostliny v oblasti kalifornského San Diega, světově ceněného pro svou biologickou rozmanitost. Včely medonosné byly do Ameriky zavlečeny v 17. století a v mnoha oblastech, včetně San Diega, jsou chovány ve velkých počtech. Toto místo je považováno za „včelí ráj“, kde květy místních rostlin včely vyhledávají s neobvyklou frekvencí. V oblasti se nachází více než 650 druhů původních včel, čmeláků a dalšího opylujícího hmyzu, který zajišťuje opylení více než 2 400 druhů rostlin. Včely, včetně volně žijících druhů čmeláků, jsou v oblasti San Diega hlavními opylovači. Studie z roku 2023 porovnávala tři původní samosprašné druhy rostlin v jižní Kalifornii. V daném experimentu mělo potomstvo po opylení včelou medonosnou nižší zdatnost než potomstvo po opylení původním hmyzem. Výsledek nelze automaticky zobecnit na všechny rostliny nebo oblasti.
Studie o opylování: jak včela medonosná ovlivňuje kvalitu rostlin
Výzkum odhalil, že šalvěje ze semen vzniklých přirozeným opylením původními hmyzovými opylovači (především různými druhy včel a čmeláků) vykazují dvakrát až pětkrát vyšší zdatnost než ty, které opylovala včela medonosná. Vyšší výskyt samoopylení nastává, když včela medonosná navštíví na jedné rostlině více květů než původní opylovači. Experimenty ukázaly, že šalvěje zajištěné umělým opylením pylem z jiné rostliny mohou být až desetkrát zdatnější než ty samoopylené.
Joshua Kohn z výzkumu shrnuje: „Považujeme vztah včely medonosné a rostlin za vzájemně výhodný, avšak rostliny mohou profitovat více ze spolupráce s původními druhy opylovačů. Včely medonosné přinášejí na květy méně kvalitní pyl.“
Ohrožení původních opylovačů a ekosystémů
V další publikované práci Travis a Kohn popsali, že včely medonosné ve vyšší míře navštěvují více květů na jediné rostlině ve srovnání s jinými opylovači. Autoři porovnali návštěvy květů u více druhů rostlin. Tento proces může vést k většímu podílu samoopylení, což může negativně ovlivnit kvalitu dalších generací širokého spektra rostlinných druhů.
Závěry studie upozorňují na možnost, že včely medonosné snižují zdatnost semen původních rostlin, což může ulehčit invazi zavlečeným druhům, které nevyžadují hmyzí opylování. Invazní rostliny, jako jsou trávy, mohou zvyšovat zranitelnost ekosystémů vůči šíření požárů.
Včelařství je obecně považováno za prospěšnou činnost, ale vědci varují před negativními dopady chovu včel na oblasti, kde nejsou původním druhem. Dokonce i v místech, kde jsou včely domácí, může „převčelení“, tedy nadměrný chov, způsobit potíže. Dillon Travis k tomu dodává: „Včela medonosná je považována za důležitého opylovače, ale konkuruje původním druhům při sběru pylu a nektaru, a navíc může šířit viry. Mnoho ochranářských snah se soustředí na záchranu včel medonosných, jejichž počet však roste. Skutečnou pomoc potřebují původní druhy rostlin a hmyzích opylovačů.“
Z časopisu včelařství Jaroslav Petr
