Klát - úl na 200 let

Rozumět svým včelám má velkou výhodu. Máte pod kontrolou jejich zdravotní stav a můžete zareagovat na každou změnu včelstva. Výsledkem je silné a zdravé včelstvo, na které je radost se podívat. Aby té radosti nebylo málo, rozhodl jsem se minulý rok pro stavbu monumentálního včelího klátu. Nikdy předtím jsem nic podobného nevyrobil, na internetu jsem podrobný návod nenašel. Ale když jsem úplnou náhodou za cenu odvozu přišel k velkému kusu kmenu jasanu, proč to nezkusit? Plánovaný transport kmenu o průměru 1,2 a délce 2 metrů se zdařil a na mé zahradě ležel ne-opracovaný kus stromu. Byl tak velký, že jsem na něj mohl vyskládat celou rodinu a ještě by zbylo místo pro náhodného kolemjdoucího.

Než by kmen stačil přeschnout, musel jsem oloupat kůru. Sekyrkou jsem oloupal první polovinu kmene. S pomocí vozidla a upínacích kurtů s nosností několika tun jsem na několikátý pokus zapřažený obří kmen převrátil a oloupal druhou polovinu. Po třech dnech práce bylo to nejlehčí za mnou. V druhém kroku jsem motorovou pilou odřízl zadní část kmene, která posloužila, jako budoucí dveře klátu. Velké a těžké dveře jsem musel odlehčit a vydlabat jako první. Dutinu dveří jsem nakonec vyplnil izolační pěnou a překryl hliníkovou folií.

Základní rovina pro dlabání dutiny kmene byla připravena. Kolik práce mne ještě čeká? Vzpomněl jsem si na staré pořekadlo: „Ručičky moje, nebojte se, vy pracovat nebudete.. .“ Mít ruce vlastní rozum určitě by utekly při prvním pohledu na obří kmen. Ale pracovat musely. Na připravené rovině jsem si rozměřil velikost dutiny s přizpůsobením na rámkovou míru 39 x 24 cm. Motorovou pilou jsem začal naměřenou dutinu po špalíkách na hloubku 10 cm vyřezávat. Jakmile byla nařezána první l0 cm vrstva, špalíky jsem vylámal velkým klínem a palicí. Pak nastala mravenčí práce. Veškerá začistění roviny a rohů jsem musel dosekávat dlátem. Tvrdé jasanové dřevo se jen tak nepoddá. Dřevo skučelo a moje ručičky taky. Téměř dva měsíce jsem řezal a dlabal, až byla dutina do patřičné hloubky hotová. Druhým krokem bylo vytvoření šindelové čepice. Do rukou se mi dostala historická fotografie výroby šindelové stříšky. Systém jsem odkoukal a s mírným vylepšením novou střechu vyrobil. Základnu střechy tvořila dřevotřísková deska, kterou jsem seřízl na průměr kola většího, než byl samotný klát.

Na desku jsem umístil středový sloupek zakotvený v železném držáku. Ke sloupku jsem přišrouboval osm krokviček a pospojoval je třemi řadami latěk. Tímto laťky posloužily jako nosník pro natlučení šindelů. Samotné šindele mi dodal místní šikovný truhlář. Princip konstrukce střechy je velmi podobný každé střeše rodinného domku, s tím rozdílem že střecha klátu je špičatá. Jako poslední ozdobu jsem na vrchol středového sloupku nasadil dřevěnou špičku. Vydlabaný klát jsem usadil na kamenné podezdívce, nasadil šindelovou střech a polovina klátu byla hotová. Dočistil jsem dutinu na potřebný rozměr a obložil palubkami.

Vzhledem k tomu, že práce motorovou pilou není nic přesného, musel jsem ještě použít klínkové lišty. Meziprostor pro zavěšení rámků musel být přesný. Poslední částí úpravy dutiny bylo její uzavře tak, aby po otevření úlu na mne včely hned nevylétly a nespočítaly mi, kam že jsem to nastěhoval. Nebylo nic snazšího, koupil jsem plexisklo a připevnil na něj malé křídlové pantíky. Ručně zhotovenou dřevěnou zástrčkou jsem zajistil zavření plexiskla. Ale klát nebyl stále kompletní. Jeho dohotovení již ale bylo v rukách mistra kováře a řezbáře. Mistr kovář mi za medovou úplatu zhotovil zámecké kované panty na zavěšení dveří z odříznuté části kmene. Čekal jsem na ně celou zimu, ale výsledek stál za to. Poslední, co zbývalo, byla řezba. Po domluvě manželky, že bych místo řezu zhotovil kulatou kostku, jsem od samovýroby upustil. Ke slovu opět přišel profesionál. Sobotního rána nastoupil a k večeru I vše hotovo. Mistrovské dílo bylo dokončené, zbývalo natřít klát lakem s UV stabilizátorem. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale spolykal celé dvě plechovky laku. Jediné, co chybělo, bylo nastěhování včel. Z loňského roku jsem měl připravený pěkně nadupaný 10 rámkový oddělek. byla to radost pohledět. Rozvěsil jsem ho rozvěsit do dvou pater klátu čítajících 22 rámků.
V příhodný čas doplním třetí patro reservované pro zanášení medu.

Klát určitě není přesná strojní milimetrová práce. Ponechal jsem mu maximální přirozenost tvaru dřeva. Jeho cena  je několika vyšší, než pořizovací cena pěkného nového úlu. Ta námaha za to jistě stála za to. Mám něco, čím se mohu pyšnit, co zde bude stát dalších 200 let. Řekněte sami, nestojí radost z něčeho takové za trochu úsilí?

Z časopisu včelařství.
Roman