Včelaření v měsíci únor.
Sníh ochrání včelstva před mrazy. Česna a očka ale musí být čistá bez sněhu.
Počasí
Slunce v polovině února vstoupí do znamení Ryb. Den se prodlouží o 1 hod. 38
min.
Vývoj počasí v únoru podle stoletého kalendáře přinese od 1.2. do 11.2. mírné
počasí; od 12.2. do 18.2. ochlazení, sníh; od 19.2. do konce měsíce převážně
jasno, mráz a vítr.
Příroda
Podmínky v přírodě jsou velmi podobné lednu. Zima se projevuje obdobím
vegetačního klidu. Na první pohled vše vypadá, jako by veškerý život v přírodě
vymizel, nicméně pochody v živých organismech se nezastavily, pouze se jejich
životní rytmus zpomalil.
Počasí je typické pro druhý měsíc roku. Počátkem února jsou zpravidla oblevy a
mírné oteplení. Začínají se probouzet vrby, jívy, lísky. Koncem měsíce již včely
přinášejí první pylové roušky.
Pranostiky
Únor bílý, pole sílí. Únor teplý, březen chladný. Zelené Hromnice, bílé
Velikonoce.
O Hromnicích jasný den, připrav kožich ještě ven. Je-li o Hromnicích sníh a
vítr, není jaro příliš daleko. Tmavé Hromnice, sedláka radost, jasno-li ale,
sněží ještě dost. Na sv. Blažeje kamínek se zahřeje. Na Hromnice musí skřivan
vrznout, i kdyby měl zmrznout. V únoru, když zima málo doléhá, o Velikonocích tě
za to vyšlehá.
Včely
Život v úlu je stále v zimním režimu. Včely jsou shluklé do chomáče, který se
mírně rozvolňuje při krátkodobém zvýšení venkovní teploty. Včely toho využívají
k pročišťovacím proletům. Jsou-li teploty mezi 8 až 10 °C, svítí slunce a
nefouká-li studený vítr, včelky vylétají ven z úlů, aby si po dlouhém období
vyprázdnily výkalové váčky.
Při proletech je dobré sledovat chování včel, popř. jejich výkaly. Pokud máte
úly postavené v blízkosti domu, je dobré v těchto dnech upozornit sousedy, aby
nevěšeli bílé prádlo ven kvůli možnému pokálení včelami
Jestliže zjistíme, že úl je hustě pokálený, může to být signál vzniku nebezpečné
nákazy nosematozy (Nosema apis). V jiném případě by se mohlo jednat o konzumaci
medovicových zásob. Ty následně plní včelám výkalové váčky nestrávenou potravou.
Je-li v podmětu spadlé velké množství mrtvých včel, může to ukazovat na některou
parazitární nákazu (nosemovou nebo rozto-číkovou nákazu). Pokud mrtvolky mají
nadmuté zadečky a česno je pokáleno, může jít o úplavici (necháme vyšetřit
zdravotní stav včelstva a podle toho zakročíme). Česno se nesmí ucpat
mrtvolkami, a proto jej pravidelně čistíme. Objeví-li se mezi dělnicemi i
mrtvolky trubců, můžeme soudit na osiřelost.
Včelař
Jeden z důležitých úkonů v únoru je kontrolu a stavu zásob. Tli provádíme za
příznivého počasí. V případě úlů přístupných pouze zadem je to trochu
složitější. Zde je nutné odebírat postupně jednotlivé prázdné plásty až k
včelímu chomáči a poté přiložit zásobní medné plásty. U nástavkových úlů je
přístup jednodušší. Prvotní informace získáme náhledem mezi plástové uličky po
sejmutí víka. Práci si usnadníme posvícením pomoci kapesní svítilny do
jednotlivých uliček. Tím velmi dobře zjistíme stav zásob a obsazenost včelami.
Přitom nemusíme včely významně rušit. Když zjistíme, že se včely nepřesunuly za
zásobami
Uličky mezi plásty obsazené včelami
do horního nástavku a trpí hladem, tak odstraníme horní nástavek se zásobami a
ty přeneseme po odstranění prázdných plástů těsné k chomáči včel. Předtím
nejprve částečně odstraníme vosková víčka na plástu. Včely okamžitě přelézají na
otevřené zásoby. Vše musí probíhat velmi rychle. Je nutné si vše předem
připravit, rozmyslet a naplánovat. Jsou-li včely s minimem zásob, nebo zcela o
hladu a my nemáme zásobní medné plásty, přidáme na horní loučky těsné ke včelám
medocukrové těsto v objemu minimálně 1 až 1,5 kg. Po týdnu opět zopakujeme.
Uvedeným problémům ale musíme předcházet již v srpnu minulého roku, a to
dodáním dostatečného množství zimních zásob. Objem glycidových zásob pro jedno
včelstvo musí být v minimálním množství 30 kg, které jsou složeny z medu a
cukerného roztoku přepracovaného včelami na med.
Včelařova práce
Stejně jako v lednu, tak i v únoru se zabýváme drátkováním rámků a natavujeme
mezistěny. Pomalu ukončujeme obnovu, případně výrobu nových úlů.
Na stanovištích při kontrolách mimo jiné odstraňujeme větve, které spadly na
úly, či zbytky po nezvaných návštěvnících.
Nesmíme zapomínat na vylepšování svých stanovišť pěstováním biodiverzních
rostlin. Proto si v již v únoru zajišťuji osivo pro medonosné rostliny, jako
jsou například svazenka, pohanka, komonice a podobně. Chceme-li si stanoviště
obohatit dřevinami, tak nyní je pravý čas k objednání stromků či keřů, které v
průběhu března vysázíme.
Dále je velmi důležité vytvořit si deník pro záznamy činností a změny životních
pochodů včel v jednotlivých úlech, zapisovat si každý úkon a práci věnovanou
včelstvům, jejich projevy a charaktery. Dále si zaznamenáváme všechna peněžní
vydání a příjmy, výnos medu, vosku, počet rojů a nových matek. Ke konci roku pak
ze všech poznámek vyhodnotíme stav celého chovu. Vyčleníme včelstva, která
odpovídají kritériím úspěšného chovu. Z těchto včelstev pak odebíráme vajíčka
pro následný umělý odchov nových matek. Z dalších zápisů a poznámek sestavíme
účetní uzávěrku včelařského chovu.
V únoru je stále čas na doplňování znalostí a vědomostí čtením literatury a
účastí na odborných přednáškách.
Léčení
Matky již v únoru kladou první malé plochy vajíček. Na konci měsíce v případě
příznivého počasí již můžeme provést léčení včel nátěrem víček včelího plodu s
následnou fumigací. Túto metodu léčení si podrobně popíšeme v březnovém
kalendáriu.
Vosk a stavba plástů
Včelí vosk je metabolický produkt včely, který se tvoří ve voskotvorné žláze
včely dělnice, jejímž vnějším zakončením jsou vosková zrcadélka na třetím,
čtvrtém, pátém a šestém zadečkovém článku. Jedna vosková šupinka má hmotnost 6,8
mg a na výrobu 1 kg čistého včelího vosku potřebuje včelstvo 1,25 milionu
šupinek. Na vystavění plástů do celého úlu včely spotřebují téměř 4-6 kg vosku.
Voskový plást-souš vystavěný včelami
tvarují voskové šupinky a vrství je na sebe, až následně vystaví celý plást.
Stavba pokračuje zpravidla shora dolů. Včely visí na sobě v řetízcích nebo
hroznech, hlavami vždy vzhůru. Téměř se nehýbají a vylučují vosk. Pomocí zadních
nohou a kusadel jej rozmělní, navlhčí, rozdělí na kousky vhodné velikosti a
připevní v místě stavby.
Aby se zkrátila doba výstavby plástů, vkládáme do úlů voskové mezistěny s
vylisovanou předlohou šestihranných buněk. Včely se pak mohou soustředit pouze
na vystavění příslušných buněk. Tím se zkrátí doba výstavby a včely se mohou
věnovat zpracování medu. Tvorbu vosku významné ovlivňuje dobrý stav medných i
pylových zásob, vhodné stavební prostory v úlu a přítomnost dobré matky.
Získávání včelího vosku
Ke zpracování se hodí pouze souše zbavené medu a pylu. Vosk získáváme z plástů,
které nejsou vhodné pro další použití ve včelstvech (tmavohnědé až černé barvy),
z plástů poškozených při manipulaci. Další vosk získáváme ze stavebních rámků, z
díla z oplodňáčků, z různých odřezků, měli a víček. U tmavších plástů s větším
obsahem košilek je získání vosku náročnější. Ke zpracování vosku se nabízí
několik způsobů a možností.
Mezi nejstarší způsoby patří sluneční tavidlo. Jedná se o dřevěnou zasklenou
skříň, uzavřenou víkem se zrcadlově leštěným plechem na jeho vnitřní straně,
pomocí něhož se sluneční paprsky soustřeďují do míst, kde jsou umístěny souše.
Vytavený vosk stéká žlábkem do podložené vaničky. Tavidlo musí být uvnitř
vybaveno inertním nekorodujícím plechem nereagujícím s voskem. Vhodný je
nerezový plech. Například pozinkované plechy reagují s voskem a tím jej
znehodnocují. Vosk získaný tavením suchou cestou slunečním teplem je velmi
kvalitní, ale nevýhodou je jeho nízká výtěžnost.
V Čechách se mnoho let používá tradiční metoda vyváření plástových souší v horké
vodě. Vyřezané souše z rámečků se vloží do většího kotle s vroucí vodou.
Rozvařená vsázka se v podobě řídké kaše následně přelévá pomocí nádoby upevněné
na dřevěné tyči (šoufek či kutchán) do perforované nádoby s textilním vakem ve
střední části lisu. Vosk vytékající z lisu se jímá do nádoby s teplou vodou, kde
se ponechá do jeho vychladnutí, aby se nečistoty v něm obsažené usadily na
spodku voskového koláče, kde je snadno mechanicky odstraníme. Dosahuje se
zpravidla 60-80% výtěžnosti vosku.
Zimní klid v kočovném voze
Tato metoda vyžaduje velké dovedností a zkušenosti. Při výběru nádoby na
vyváření musíme ovšem postupovat opatrně. V žádném případě nesmí horký vosk
přijít do styku s železem, mědí nebo pozinkovaným plechem. Vhodné jsou pouze
nerezavějící ocel, hliník, sklo a neporušený smalt.
Moderní a velmi bezpečný způsob je vyváření vosku z plástů pomocí páry. Existuje
několik výrobců a typů zařízení, z nichž se velmi osvědčilo to slovinské. Jedná
se o nerezovou nádobu s víkem a uprostřed s perforovaným košem s kapacitou 20
plástů. Ve spodní části je umístěno malé množství vody, která se ohřívá a mění
na páru. Vosk pomalu stéká do odchytové nádoby a následně čistý vytéká do
příslušné nádoby.
z časopisu včelařství Evžen Báchor, včelař, Pardubice