Včelařské kalendárium na březen

Pranostiky na březen: „Březnové slunce má krátké ruce.“ „Na svatého Řehoře líný sedlák, který neoře“ (12. 3.).

Březen bývá přelomem mezi zimou a začátkem nové včelařské sezony. Přes den už se objevují teplejší okna, ale na stabilní jaro je ještě brzy. Včelař má v této době obvykle hotové rámky, k dispozici výsledky vyšetření zimní měli i případná vyšetření na mor včelího plodu v ochranných pásmech. Jakmile počasí dovolí, můžeme se naplno pustit do práce na včelnici.

Na stanovištích se postupně objevují první zdroje pylu a nektaru, včetně méně nápadných jarních druhů. Mezi typické „posly jara“ patří i lýkovec jedovatý, na který se na včelnici těší nejeden včelař.

Zásahy ve včelstvu a práce na včelnici

V březnu přichází čas jarních prohlídek. Jejich smyslem je ověřit, zda má včelstvo dostatek zásob, jestli matka klade (matku cíleně nehledáme), jaká je síla včelstva a zda je vše v pořádku po zdravotní stránce.

Termín prohlídky plánujeme podle proletů. Při nich sledujeme dění u česen, na letácích i v prostoru před úly. Prolety se dají dobře pozorovat i o víkendu, kdy bývá na včelnici více času. Podle aktivity a celkového dojmu včelstva rozdělíme na silná, střední, slabá a případně podezřelá (s náznaky nemoci).

Při proletech se zaměřujeme na zem před česny, letáky, česna i čelní stěny úlů. Vnější projevy často napoví o zdravotním stavu. Pokálené úly a výrazný zápach mohou ukazovat na nosemózu. Pokud se před česny objeví zvápenatělé larvy a nález potvrdíme i na dně v podmetu, je nutné situaci neodkládat a řešit.

Při jarní prohlídce dodržujeme zásady klidné práce: bez zbytečných prudkých pohybů, ale zároveň svižně, aby plod a včely zbytečně nechladly. Nepoužíváme voňavky ani tužidla, nepijeme alkohol. Ochranná kukla nebo klobouk jsou samozřejmostí, rukavice mějme připravené. Ke zklidnění včel obvykle stačí kouř. Pokud jsou včely výrazně agresivní nebo hrozí konflikt s okolím, je lepší prohlídku přerušit a dokončit ji jindy. Sledujeme také vývoj počasí – při ochlazení kontrolu ukončíme. Osobně je ideální teplota kolem 15 °C. Včelnice má být viditelně označena cedulkou „biologické nebezpečí – pozor včely“.

Na prohlídku jdeme připravení – s promyšleným postupem a kompletním vybavením. Ze včelstva odstraňujeme plesnivé plásty. Nemusíme je hned nahrazovat; volný prostor na okrajích se později hodí pro stavební rámky a mezistěny. Pokud zjistíme bezmatečnost, lze včelstvo řešit spojení přes noviny: na nástavek položíme noviny, na několika místech je propíchneme rozpěrákem a nahoru usadíme oddělek. Slabé včelstvo můžeme zkusit zúžit (zakomorovat) a dát mu šanci se rozjet. Slabé a současně nemocné včelstvo je však často rozumnější zrušit – i když je to praxe nepopulární. Slabá včelstva běžně nespojuji: je to pracné a výsledek bývá nejistý.

Pokud včelstvu chybí zásoby, doplníme je zásobními plásty, ideálně z podletí. Plesnivé plásty a plásty z uhynulých včelstev je vhodné vytavit.

Do nejsilnějších včelstev při jarní prohlídce, nejpozději do konce března, vložíme vedle plodového tělesa souš s trubčinou. Pomůže nám to zajistit dostatek zralých trubců pro pozdější chov matek. Stavební rámek v této době včely často ještě ochotně nevystaví.

Od března je nutné zajistit včelám stálý zdroj vody. Napajedlo má být řešené tak, aby do něj včely nekálely a aby voda průběžně odtékala. Umístění volte na slunné, závětrné místo do cca 10 metrů od úlů. Pokud používáte barel zapuštěný v zemi, vyplatí se promyslet bezpečný přístup včel k vodě a vytvořit funkční napáječku v jeho blízkosti.

V březnu roste riziko nosemózy (včelí úplavice; česky se uvádí i „hmyzomorka“). Při silném napadení včely kálejí v úlu, včelstvo slábne a zhoršuje se jeho vitalita. Nakažená včelstva nespojujeme s jinými. Nákaza se může šířit od nemocných matek, zalétávajících včel i používáním kontaminovaných plástů, úlů a pomůcek. Potvrzení přítomnosti nosemózy si lze udělat i svépomocí.

Orientační test na nosemu se provádí mikroskopem se zvětšením alespoň 400×. Z odebraných mrtvých včel ustřihneme zadečky, vložíme je do hmoždíře nebo misky, přidáme pár kapek vody a rozetřeme. Kapku naneseme na podložní sklíčko, přiklopíme krycím sklíčkem a preparát pozorujeme. V zorném poli bývají i části dalších struktur (např. vzdušnice). Při nosemóze se při dostatečném zvětšení objevují typická „zrnka“ připomínající rýži. Praktické ukázky lze dohledat online (např. www.beedol.cz). Včelstva s nosemózou nepoužíváme pro chov matek ani tvorbu oddělků; pokud jsou slabá, často je vhodné je zrušit.

Ke konci března začínají být aktivní také mravenci. Na jaře intenzivně hledají potravu a mohou lovit i včely na letácích. Pokud je stanoviště poblíž mravenišť (např. lesních mravenců), je potřeba zabránit jejich vstupu do úlů. Mravenci jsou užiteční a navíc chránění, proto nezasahujeme do mravenišť – včely chráníme pasivně pomocí bariér, které mravencům zamezí přístup k úlům.

Pokud plánujeme přesuny včelstev nebo matek mezi stanovišti, je potřeba mít zajištěné potvrzení o negativním vyšetření na mor včelího plodu a v některých krajích také vyšetření na hnilobu včelího plodu. Z hlediska nákladů dává smysl nejprve udělat vyšetření na mor a teprve při negativním výsledku řešit hnilobu (vyšetření na hnilobu se obvykle účtuje po skupinách, např. 700 Kč za každých deset včelstev).

Ošetřování

V březnu ošetřujeme včelstva, u nichž vyšel při vyšetření na varroázu spad vyšší než tři roztoči na včelstvo. Pokud nemáme k dispozici přípravek M-1 AER, nelze provést nátěr zavíčkovaného plodu. Na stanovištích, kde je zásah potřeba, proto volíme buď odvíčkování plodu a následnou fumigaci Varidolem, nebo vyřezání plodu a ošetření pokapem přípravkem s kyselinou šťavelovou. Ošetření provádíme v březnu, pokud se nestihlo v únoru. Ošetřování kyselinou mravenčí nemusí být v březnu spolehlivé, protože bývá ještě chladno.

Stojany na včelnicích

Na stanovišti můžeme včelstva umístit do včelínů nebo na otevřenou včelnici. Právě na včelnici jsou úly nejvíce vystavené okolním vlivům, proto se při výběru a stavbě stojanů vyplatí zohlednit i tlak škůdců v dané lokalitě. Na zahradách bývají problémem slimáci, v lese často mravenci, jinde mohou škody způsobovat i medvědi. Na střední Moravě se nejčastěji řeší slimáci, ptáci a mravenci.

Včelín: pohodlí pro včelaře i ochrana pro úly

Včelaření ve včelíně je komfortní a včelám obvykle vyhovuje, protože úly jsou lépe chráněné před větrem, srážkami i prudkými změnami počasí. Včelníky mívají odklápěcí střechu a otevírací nebo odnímatelnou zadní stěnu, což usnadňuje obsluhu.

Praktickou výhodou je také možnost uložit přímo ve včelníku vybavení určené pro konkrétní stanoviště. Pomáhá to dodržet hygienu, omezit přenos nemocí mezi stanovišti a zároveň snižuje riziko, že při práci něco chybí a včelař musí improvizovat.

Limitem bývá výška. Jakmile je potřeba přidat další medník, může se ukázat, že je prostor včelníku těsný. Pokud navíc necháme střechu částečně odklopenou, vzniká obava z působení větru. Z těchto důvodů včelníky rád využívám zejména pro tvorbu oddělků.

Stojany na včelnici: palety, konstrukce i hranoly

Nejčastější praxí je umístění úlů přímo na včelnici, kde stojí na paletách, stojanech nebo trámech. Osobně používám stojany, které průběžně upravuji podle potřeb stanoviště.

První stojany jsem měl celokovové s vymezením přesné polohy úlu. Samozřejmostí byly výškově stavitelné nožky, aby šly úly snadno vyrovnat. Vyrovnání je důležité například při krmení a podněcování pomocí čtyřlitrových sklenic.

Dnešní stojany mám upravené tak, aby úly stály na dřevěných hranolech 60 × 40 mm (běžně používaných na střešní konstrukce), které jsou ke stojanu pevně uchycené. Hranoly pomáhají rychle odvádět vodu z místa dosedu úlu. U čistě kovových konstrukcí se totiž voda často drží, někdy až do jara, což může vést k degradaci a hnití dna úlů. Zároveň lze u stojanů řešit i ochranu proti mravencům.

Ochrana proti mravencům: jak omezit přístup do úlů

Ochranu proti mravencům pojímám pasivně: cílem je zabránit mravencům, aby se do úlu vůbec dostali. Dříve jsem nožky natíral lepovými pastmi, což funguje, ale má to nevýhodu: do lepu se chytá i užitečný hmyz a občas bohužel i včely.

Proto přecházím na mechanickou bariéru našroubovanou na stavitelné nohy úlu. Uvnitř je šroub a víčko s naneseným lepem. Při práci s lepem jsem se dříve často zbytečně ušpinil, proto chci využít lep ve spreji. Alternativou je naplnit nádobku (kde je šroub umístěn) olejem, to však nepoužívám, protože olej do přírody nepatří.

Jednoduchá mechanická zábrana: výroba svépomocí

Mechanickou zábranu na nohu stojanu lze vyrobit například z plechovky na zavařování o průměru 73 mm a výšce 54 mm (lze koupit novou přibližně za 10 Kč) a z krytky na plot o průměru 90 mm (nejlevnější kovová bývá okolo 20 Kč). Do krytky se vyvrtá otvor pro protažení šroubu a zespodu se poloha krytky zajistí maticí (viz obr. 5).

• 1) plechovka na zavařování (0,5 kg), průměr 73 mm, výška 54 mm

• 2) krytka na plot (průměr 90 mm) s vyvrtaným otvorem pro šroub

• 3) šroub délky 100 mm

• 4) matice pro zajištění sestavy k noze stojanu (hnědě je noha stojanu)

Kdo nechce vyrábět, může podobnou sestavu také koupit (cca 80 Kč/ks).

Důležitá poznámka k praxi: pod stojany je potřeba pravidelně sekat trávu, případně položit fólii proti prorůstání. Po stéblech se totiž škůdci snadno dostanou až k úlu a mohou překonat i jinak funkční pasti.

Skládací stojan bez nářadí

Na včelnici lze využít také další typ stojanu , jehož výhodou je rychlé složení a rozložení bez nářadí. Používám jej s hranoly 100 × 100 mm, případně lze použít i 60 × 100 mm. Délku hranolů si včelař zvolí podle počtu úlů a prostoru na stanovišti.

Hranoly je možné k sobě přiblížit a stojan pak použít i pro oddělky. Stojan mám vyrobený svépomocí, s vysouvacími nohami jištěnými šroubem. Na tomto typu stojanu ochranu proti mravencům nepoužívám – beru jej jako záložní řešení a v květnu, kdy bývá nejčastěji v provozu, mravenci obvykle včelstvům výrazně neškodí.

Betonové tvárnice jako levná a stabilní varianta

Cenově dostupným řešením je použití betonových tvárnic, například prvků ztraceného bednění. Mezi tvárnice a hranoly lze vložit i přípravek na ochranu včel proti mravencům. Autorem je Ing. Květoslav Čermák, CSc., který řešení chránil užitným vzorem. Cena se pohybuje okolo 190 Kč/ks. U tohoto držáku se navíc není potřeba obávat nosnosti ani u těžších úlů.

Úly na paletách: vhodné pro kočování, méně pro slimáky

Úly lze umístit také na palety. Používají se buď europalety 800 × 1200 mm, nebo průmyslové (Industry) palety 1000 × 1200 mm. Běžná europaleta je pro moje úly menší (vejdou se na ni jen dva úly), proto mám v záloze průmyslovou paletu, na kterou umístím čtyři včelstva (viz obr. 9).

Palety jsou výborné při kočování díky snadné manipulaci. Nevýhodou je nízká výška česna nad terénem – slimáci se pak mohou pokoušet do úlů pronikat. Z tohoto důvodu tento způsob umístění používám spíše nerad a jen tam, kde to dává smysl.

Z časopisu včelařství Ing. Václav Horčic, Ph.D.