Kalendárium duben
Měsíc s aprílovými šprýmy v nenadálých změnách počasí nám dokáže připravit
mnohé starosti s odklízením sněhu při plískanicích, ale také radost při práci v
krásných dnech s téměř letními teplotami. Příroda včelám poskytuje stále více
kvetoucích rostlin bohatých na nektar i pyl. Významné jsou v průběhu dubna žluté
koberce pampelišek, bohatstvím květů prozářené javory a jako „bílé nevěsty“ se
obléknou ovocné stromy. Od druhé poloviny měsíce se zbarví do zářivé žlutě i
řepková pole.
Život včelstva
Navzdory proměnlivému počasí jsou ve zdravém včelstvu zakládány stále větší
plochy plodu. Podmínkou pro jejich dobrou výživu a vyhřívání je dostatek zbylých
zimních zásob a současně bohatý přínos pylu z kvetoucích rostlin v blízkosti
stanoviště. Je až obdivuhodné Jaké úsilí dokáže včelstvo vyvinout, aby po
několika dnech chladu při novém oteplení zakrátko znovu doplnilo spotřebované
zásoby. To je samozřejmě možné pouze tehdy, když je v nejbližším okolí
stanoviště dostatek pylodárných a nektarodárných zdrojů.
Duben je pro včelstvo zlomový v tom, že rychle mizí dlouhověká generace včel a
početně se začne zvětšovat nová generace včel krátkověkých. Matky postupně
zakládají i trubce.
V dubnu se také plně rozvíjí stavební pud a mladé včely začínají v souladu s
dobou rozkvětu ovocných stromů stavět voskové dílo. V celé přírodní říši jde o
zcela unikátní schopnost včel „vypotit“ ze svého těla dokonalý materiál - včelí
vosk pro vybudování svého domova.
Následkem rozvoje dochází u zdravých a silných včelstev rychle k obsazeni
plodiště. Tato situace ovšem může velmi brzy přerůst v tíseň, kdy začne být
stávající prostor malý. Tento stav vede ke vzniku rojové nálady, včely narazí
matečníkové misky a matky je dříve či později zakladou. Časné květnové roje mají
původ ve druhé polovině dubna a příčinou jejich vzniku bývá zpravidla přetlak
včel v malém prostoru úlu.
Po rozkvětu přírody mají včely podstatné větší nároky na dostatečné proudění
čerstvého vzduchu, protože musí intenzivně od-větrávat celý prostor úlu.
Na relativně velkých plochách plodu probíhá pro nás nepříjemný populační růst i
v případě parazitárního roztoče Varroa destructor. Čím více těchto roztočů
přečkalo naše léčebné zásahy v bezplodovém období podzimu a zimy, tím více budou
nyní při jejich mohutné množivé schopnosti napadány a poškozovány larvy i včely.
Činnost včelaře v dubnu Již při jarní prohlídce včelstva by měl včelař dobře
zvážit, zda bude zbývající medná zásoba dostatečná pro nastávající období. Velké
plochy zakladeného plodu musí být dobře vyživovány a zahřívány. Na tyto činnosti
spotřebuje včelstvo zpravidla více energetických i bílkovinných zdrojů, než
nabízí probouzející se příroda. Proto musí být na medných plástech ještě úměrně
k tomu dostatek medu i pylu. Mírný nadbytek je vždy lepší než náhlý kolaps
hladového společenství
Ař již máme stálé stanoviště, nebo vybíráme nové, vždy je třeba mít dobře
„zmapováno“ okolí z hlediska dostatku pylodámých keřů, stromů a luk. Dostatek
pylu je právě na jaře nesmírně důležitý jak pro rozvoj, tak i dobrý zdravotní
stav včelstva. Většina rostlin, které poskytují pyl, je zároveň i dobrým zdrojem
nektaru. Současný stav naší přírody a krajiny je co do množství a pestrosti v
žalostném stavu. Víme, že se tak děje kvůli intenzivní zemědělské velkovýrobě s
obrovskými lány monokultur a brčálově zeleným lukám bez kvetoucích rostlin, ale
také kvůli devastaci lesních porostů, chybějícím remízkům a nedostatku
neobdělaných, přirozeně kvetoucích ploch. Pokud se nám v této nelehké situaci
podaří pro včely významné rostliny vysít nebo vysázet, půjde vždy o cenné
obohaceni pro přírodu i náš obor. V systému, kde má každý kousek půdy svého
majitele, vyznívají snahy včelařů obohatit krajinu o cokoli pro včely přínosného
zpravidla zcela naprázdno. Zde by měly mít orgány ochrany přírody a ekologická
hnutí větší zákonné pravomocí pro zajištění pestrostí krajiny a bohatství zdrojů
pro vše živé. Že se tak neděje, můžeme vidět všude kolem nás. Příroda není
chráněna, ale devastována a živočišné a rostlinné druhy z ní mizí.
Včelaři, kteří mají ve svých dvouprostorových úlech jedno plodiště, by měli
zvlášť pečlivě sledovat rozvoj včelstev a nedopustit tíseň a přehřátí relativně
malého prostoru. Jedno z ne příliš chytrých hledisek pro rozšíření úlu říká, že
se tak má dít tehdy, když je takzvaně „Černo za okénkem“, anebo jsou-li včely v
podmětu řádně vyvěšeny. Ale to bývá bohužel již tak pokročilý stav tísně, že
půjde spíše o výjimku, když ještě nevznikla rojová nálada. Jejím průvodním jevem
je zakládání a živení matečniků, ochabnutí shromažďovacího pudu a následné
vyrojeni. V dubnu se mnoho včelařů brání tím, že hned od začátku snůšky
pravidelně prohlížejí svá včelstva, aby vyhledali a zrušili založené matečníky.
Jde o typický přiklad zbytečného vyrušováni včelstva, takříkajíc hašení požáru
po zanedbání prevence, kde jsou dví možnosti. Tou první je, že se podaří
vyloupat všechny matečníky. Rojová nálada bude pokračovat slabou aktivitou ve
využití snůšky a matečníky budou založeny znovu. Jestli včelař do deseti dnů
„nastoupí k akcí“ úspěšně znovu, agónie sběru bude pokračovat a medu bude
nakonec stejné málo. Druhá možnost je častá - včelař některý matečník přehlédne
a zakrátko stejně nastoupí v roli sběrače roje.
Vedle nutností zajistit spíše v předstihu úměrně velký prostor ve vztahu k
početnímu růstu bude dalším protirojovým opatřením, nebo vlastně spíše nutnosti,
umožnit včelám přirozenou schopnost stavět plásty. Víme, že stavební pud se
znovu rozvijí v souladu s rozkvětem prvních ovocných stromů. V této době se
současně obnovuje potřeba založit dostatek trubců. Včelař by proto měl včas
vložit do blízkosti plodu první stavební rámek a plodiště začít rozšiřovat o
mezi stěny. Při posuzováni plástů v dutinách stromů bylo zjištěno, že si včely
vystavěly až 10% z celkové plochy trubčinu. Včelaři, kteří dávají do včelstva
klasicky pouze jeden stavební rámek, zde mají důkaz o tom, že je to málo. Často
je tato chyba příčinou hrboplodu na dělničích buňkách a podmět je podstavován
divokou trubčinou. Současné bylo prokázáno, že dostatek plochy pro založení
trubců podstatně snižuje rojivost Moje zkušenost to potvrzuje, protože již asi
patnáct let umisťuji do úlů tři stavební rámky a počet rojů se pohybuje od
jednoho do tří na sto včelstev. K tomu musí být splněno další protirojové
opatření, kterým je pravidelná výměna včelích matek.
Včelstva Je nutné včas rozšířit Osvědčeným ukazatelem pro přidáni nástavku - u
většiny včelařů medniku - je zesíleni včelstva na začátku kvetení řepky. Metod
rozšířeni je mnoho, možná „co včelař, to odlišný postup". Většinou se tak děje u
klasického včelařeni převěšováním několika plodových plástů se včelami (bez
matky) z plodiště do medniku, pod který je zpravidla umístěna mateři mřížka.
Metoda umožňuje vložit do plodiště mezistěny a tím provést první obměnu díla.
Pokud to včelař provede opakovaně, například po prvním medobraní, jde o
přijatelně množství přibližně jedné třetiny obměněného díla za sezónu, často se
však setkáváme s tím, že včelař převěsí pouze jednou své dvě až tři mezistěny.
Dílo v úlu tmavne a přibývá v něm mnoho košilek se zbytky výkalů larev a zárodků
nosemózy.
U nízkonástavkářů se rozšíření prostoru zpravidla děje vložením celého nástavku
s převahou mezistěn mezi plodové nástavky a později podsazováním nízkých
nástavků s plásty pod zaplňované medníky.
U systému Dadant je podle růstu včelstva postupně mezistěnami a stavebními rámky
rozšiřován plodištní prostor, který je tvořen Jedním vysokým nástavkem nebo
kombinaci nízkého a vysokého. Na plodiště jsou poté postupně vkládány nízké
nástavky s panenskými plásty.
Ať je naše metoda jakákoliv, vždy je třeba zajistit co největší obměnu díla
využitím rozvinutého stavebního pudu včel a nedopustit vznik chorob z
nahromaděných zárodků v Černých plástech. Pokud je převaha takového díla i v
medníku, zhorši se tím i kvalita medu. Proto by zde měly vždy převažovat plásty
panenské.