Tradiční česká výroba mezistěn.
Nedostatek včelího vosku trápí naše včelaře již několik let. Všichni výrobci mezistěny se snaží této situaci statečně čelit.Mnoho společností vyrábí mezistěny z pravého včelího vosku pro včelaře ze širokého okolí.
Firmy nabízí výměnu mezistěn za dodaný vosk nebo ze souší a v omezeném množství v závislosti na výkupu i prodej volných mezistěn. Výměnu i prodej provádí přímo ve výrobně nebo případně zásilkově.
Jaký je postu při výrobě mezistěn?
Vosk se získá ze souší tavením. Roztavené souše v kotli s vodou se přelijí do parní ždímačky. Ve ždímačce se od souší oddělí vosk a voda, která steče do hliníkových van. Vosk by totiž neměl přijít do styku s železem, jinak se zabarví do hnědá. Včelaři by tedy měli používat hliníkové, nerez, smaltované či plastové nádoby, záleží i na kvalitě a tvrdosti vody. Ve vanách se tuhnutím oddělí vosk od vody, po ztuhnutí se voskový blok vyloupne a jeho spodní část se očistí. Následně se rozpustí v kotlích s vodou, i zde záleží na kvalitě vody. Po převaření se nečistoty usazují na dně kotle, z něhož se následně vosk přečerpá do autokláv, kde se převařuje při teplotě 117 °C po dobu 1 hodiny. Z autokláv jde vosk do kotlů nad výrobní stroje a z nich ještě do malých kotlů, které udržují stálou teplotu vosku pro jeho lití do válcovacího stroje. V každém se ještě usazují nečistoty, v podstatě lze tedy říct, že vosk se přečistí sedimentací. Z těchto kotlů pak teče vosk mezi válce, které jsou chlazeny speciální vodní emulzí, aby nedošlo k lepení vosku na válce. Z válců vyjíždí souvislý plát vosku (mezistěn), který se chladí, dále na stroji krájí na nastavenou šířku a seká na nastavenou délku mezistěn podle přání zákazníků. Pak již stačí jen navážit a zabalit.
V současné době je nedostatek včelího vosku.
Včelího voskuje málo již delší dobu, je to jednak způsobeno zvyšujícím se počtem nových začínajících včelařů a u těch stávajících pak rozšiřováním včelstev. Zanedbatelné není ani to, že v případě likvidace ohnisek včelího moru dochází při spálení včelstev také k likvidaci souší, tedy i vosku. Málokterý včelař, který je se včelařením sžitý, po této, byť pro něho drastické epizodě, včelaření zanechá. Většinou začne znovu od začátku a tím pádem potřebuje vosk. Zvyšuje se i využití včelího vosku v průmyslu, farmacii, strojírenství, dřevařství, restaurátorství. Včelí vosk se také vyváží do zahraničí.
Někteří zpracovatelé berou i souše a voští. V tomto případě se hodnotí výtěžnost, a to buď z plochy vyřezaného souší anebo z váhy souší, kde je třeba zohlednit med, pyl v buňkách souší a podle tmavosti váhu „košilek“ v buňce.
Vyšší výkupní cena nic neřeší...
Nabídnout vyšší výkupní cenu, je takový začarovaný kruh.
Výkupní cena se promítne do prodeje volných mezistěn právě pro nové, začínající
včelaře, kteří nemohou provést výměnu za své souší nebo vosk. Vždy se výrobci
mezistěn snaží o maximální výtěžnost z dodaného souší a čistotu dodaného vosku.
Včelaří často dodávají do výkupu vosk, který je ve většině případů nekvalitní a
tmavý. Náklady na zpracování a vyčistění jsou pak stále vyšší,.
Inspirováno článkem z včelařství, autor předlohy: Marie Knodlová a Petr Kolář