Včelaření bez rojení

Moje včelařská cesta začala v roce 1966, když jsem jako student v Brně chytil roj na tramvajové zastávce. Roj jsem umístil do úlku na oddělky o velikosti 37×30 cm. Později jsem přikoupil dva Čechoslováky stejné míry a ponořil se do hledání jakýchkoliv informací o včelaření. Kniha Otakara Brennera "Nástavkový úl z hlediska života včelstva a jeho zákonitostí", vydaná v roce 1968, mě zaujala a hned jsem si ji opatřil, stejně jako jeho pozdější, obsáhlejší dílo "Zákonitosti života včelstva" z roku následujícího. Tyto práce mi poskytly cenný základ pro můj další včelařský růst. Reedici této včelařské učebnice, která vyšla po více než padesáti letech díky Evě Pecháčkové, praneteři Otakara Brennera, si včelaři velmi cení.

Poznámky k reedici knihy Otakara Brennera "Zákonitosti života včelstva"

Ve svém prvním díle Otakar Brenner kritizuje tehdy běžně užívanou rámkovou míru 39 × 24 cm, nicméně ve druhé knize ji sám používá, pravděpodobně kvůli tehdejším regulacím. Zatímco v knize o nástavkovém úlu popisuje zimování včelstev na devíti rámcích o rozměrech 31,6 × 31,6 cm s polomedníkem plným zásob, ve druhém díle již doporučuje zimování na sedmi rámcích míry 39 × 24 cm podle tehdejších standardů. První kniha dokonce obsahuje fotografii včelstva, které se rozrostlo až na dvanáct vysokých rámků.

Mezitím jsem pokračoval ve včelaření s dvěma úly typu "Čechoslovák" a zakoupil jsem pět nízkonástavkových úlů podle Otakara Brennera s devíti plásty a šesti autorem doporučenými nástavky na úl. Tyto úly měly novinku v podobě oddělitelného dna s vyměnitelným podmetem.

Během 70. let jsem se zaměřil na studium opylování vojtěšky včelami ve Výzkumném ústavu pícninářském v Troubsku. První tři pokusná včelstva byla umístěna v běžných Moravských universalích s jedenácti rámy 39 × 24 cm, v monolitním plodišti a volném medníku na jedenáct rámků. V Troubsku jsem testoval i nízkonástavková včelstva na míře 39 × 17 cm a 42 × 17 cm s jedenácti rámy v nástavku, a čtyři včelstva byla ošetřována podle metodiky prof. Farrara z USA z roku 1968. Přezimována tato včelstva byla s velkými zásobami 27–35 kg a množstvím pylu ve čtyřech nízkých Langstrothových nástavcích (44,8 × 15,9 cm po dvanácti rámech). Z těchto úlů v Troubsku se následně vyvinuly dnešní Optimaly.

Z knihy Otakara Brennera jsem získal cenné informace o vývoji včel. Zjistil jsem, že z jednoho plodu se včela vyvine nejdéle během 21 dnů a jeden včelí jedinec pak dokáže pokrýt tři buňky. Během tohoto období na jaře může počet včel v úlu klesnout na polovinu původního osazenstva. Moje zkušenost ukazuje, že je důležité na jaře zabránit tomu, aby se včely tísnily u česnového očka nebo se zavěsily v podmetu. Pokud včely vnímají tíseň a po 21 dnech se do úlu nevejdou, začnou chovat rojový plod a rojení se stanou nevyhnutelným. V takovém případě je třeba okamžitě přidat další nástavek, bez ohledu na počasí. Efektivním řešením je také zazimovat včelstva již se spodním nástavkem, čímž se napodobí přírodní podmínky ve stromech, o čemž hovoří i autor.

Postupem času jsem zjistil, že včelstva se nerojí, pokud jsou v létě umístěna v prostoru velikosti 400 dm^2, což je dvojnásobek běžné velikosti úlů. Tento prostor je potřeba zajistit včas, ideálně mezi polovinou a koncem dubna, aby se zamezilo nenápadné tísně během rozvoje včelstev. Prostor se nejprve rozšíří podstavením plástů a později nasazením medníků, kde včelstva mohou ukládat velké zásoby medu i pylu, což usnadňuje jejich další rozvoj bez potřeby složitých zásahů proti rojení. V prostornějších úlech včely spontánně mění matky.

Zjistil jsem, že tradiční prostor 200 dm^2 bývá dostatečný pro každou záložní matku. Pro rojové matky, které projevují své kvality, je potřeba minimálně 400 dm^2 plástů. V případě potřeby lze na silné včelstva nasadit další nástavky bez obav z negativního dopadu.

V 90. letech se včelaři naučili pracovat se silnými včelstvy v různých dostupných úlech, jako jsou Optimal, Adamec nebo Langstroth. Zkušenosti ukazují, že čím více uliček má úl, tím silnější zimní chomáč včelstvo může vytvořit. Na Brennerově fotografii bylo vidět 12 plástů.

Nízkonástavkové úly Brennerova typu mají tendenci k rojení, protože šest nízkých nástavků poskytuje pouze 240 dm^2 plástové plochy. Pro ideální podmínky by bylo potřeba alespoň 10 nástavků, což ale znesnadňuje ošetřování úlu kvůli přílišné výšce. Také moderní nástavkové úly o velikosti 39 × 24 cm mají izolované stěny. Dnešní přístupy preferují užší spodní loučky pro dokončení plástů a mezery mezi nástavky o velikosti 8 až 10 mm, což v minulosti nebylo možné kvůli nutnosti umístění mřížky. Včelstva umístěná na rozdělených plástech tak neměla optimální podmínky.

V současném kontextu, kdy čelíme nebezpečnému parazitu Varroa destructor, se opět ukazuje jako vhodné zúžit prostor včelstev na míru obsazeného prostoru v jednom nástavku. Po léčbě a úspěšném zazimování bychom neměli zapomínat na pravidlo, že jedna vylíhnutá včela obsadí tři buňky. Tímto způsobem můžeme efektivně předcházet nechtěnému rojení. Včasné podstavení nástavků s plásty a následné přidání dalších dvou nástavků po zesílení včelstva může být klíčové.

Z časopisu včelařství RNDr. Vladimír Ptáček

Literatura zmíněná v článku:
Brenner, O. (1968). Nástavkový úl z hlediska života včelstva a jeho zákonitostí. Plzeň: Stráž, tiskařské závody, n. p., provoz 102.
Brenner, O. (1969). Zákonitosti života včelstva. Praha: SZN.
Čermák, K. (1983). "Život včelstva v nízkonástavkovém úlu." Včelařství, 3, s. 3–5.
Ptáček, V. (2007). "Příprava kvalitních včelstev k zimování." Včelařství, Praha, 60 (141), no. 8, s. 213–215.
Ptáček, V. (2005). "Nenechme se přepočítat včelami, aneb včas dodaným prostorem proti rojení." Včelařství, Praha, 58 (139), 4, s. 100–101.
Ptáček, V. (2001). "Kolik včel přezimuje v nepodněcovaných včelstvech?" Včelařství, Praha, 54 (135), č. 10, s. 226–227.