Když se rojí včely
Jestliže hovoříme o rojení včel, jedná se o způsob jejich množení, které zajišťuje včelám zachování jejich druhu. Dochází k němu naprosto přirozeně a je charakteristickou vlastností včelího společenství.
Příčiny a průběh rojení
K rojení dochází vždycky z několika důvodů. Může se jednat například o přehřátí včelstva v úlu, nepoměr mezi uzavřeným a zavíčkovaným plodem, nejčastěji se však jedná o nedostatek prostoru v úlu. Pokud k tomu dojde, včely změní své chování a začnou vytvářet buňky pro budoucí matky, tedy zárodky matečníků. Tyto buňky následně matka zaplní nakladenými oplozenými vajíčky. Při běžném kladení z těchto vajíček vznikají dělnice. Po jejich nakladení do matečných buněk se z nich však stává nová matka, která po vylíhnutí musí usmrtit další obyvatelky matečných buněk, které by rovněž mohly být matkami a tedy jejími konkurentkami. Včely se dobře starají o její potravu, dodávají jí až nadbytečné množství mateří kašičky. Zatímco však včely krmí matku novou, o tu starou se přestávají starat a nekrmí ji. To vede k tomu, že tato matka již není schopná klást vajíčka, ztratí na váze a stává se opět letuschopnou. V této době už se pomalu přibližuje k česnu úlového prostoru, kde čeká na svou příležitost vylétnout a opustit úl. Jestliže již dojde k zavíčkování matečné buňky, znamená to, že včelstvo je plně připraveno k rojení. K rojení dochází většinou za pěkného a teplého slunečného počasí, nejčastěji v poledních hodinách. Ještě než však včely vyletí z úlu, dojde k naplnění jejich medných váčků. Zásoby do nich uložené jim poskytnou později potravu na cestu. Poté již nic nebrání včelám opustit úl. Vylétávají ven v čele se starou matkou, která však nelétá příliš dobře, proto obsadí například větev v blízkosti úlového prostoru. První roj, který takto vyletí, se nazývá prvoroj, na jeho konci poté dochází k výměně matky. Dále se včely rojí již po boku nových matek, které jsou schopny rychlejšího a obratnějšího letu než stará matka, mohou rovněž létat dál. Takovým letům se říká poroje. Při rojení se k matce se slétnou ostatní včely a obklopí ji. Tímto způsobem vzniká kolem matky rojový hrozen, ve kterém mohou včely setrvat až den nebo i dva. Jiné včely, kterým se říká pátračky, mají za úkol vyčkávajícímu roji vyhledat nové místo pro uhnízdění. Prohledávají tedy okolí a hledají co nejvhodnější dutinu, vzájemně mezi sebou komunikují, domlouvají se, jak která dutina vypadá a společně vybírají nejlepší možnost. Tam se poté odebere celý roj a uhnízdí se.
Rojící se včely nebodají
Jestliže se obáváte bodnutí od rojících se včel, nemáte k tomu žádný důvod, pokud netrpíte silnou alergií. Není pravděpodobné, že vás včely bodnou, neboť nemusí bránit svůj úl, protože jej zatím nemají, a navíc mají potravu v medných váčcích, proto jsou spokojenější, tedy i klidnější. Pokud tedy nemáte silnou alergii na včely a nejste tedy včelím bodnutím přímo ohroženi na životě, nemusíte se bodnutí bát, ať narazíte na jednotlivce či přímo na včely v rojovém hroznu. Včely, které se rojí, nikdy nebodají. Včely v rojovém hroznu nevydrží také dlouho na jednom místě, je to otázka maximálně dvou dní, spíše méně. Jestliže jste tedy alergičtí nebo máte prostě jenom strach se k rojovému hroznu přiblížit, můžete včely sledovat z bezpečnější vzdálenosti. Pokud se však chcete dostat ke včelám blíže, buďte spíše opatrní a přibližujte se pomalu a s rozmyslem. Může se vám běžně stát, že se vám rojový hrozen včel usadí například na zahradě, což by, pokud máte třeba malé děti, mohlo být nebezpečné. V takovém případě je lepší z bezpečnostních důvodů buď sledovat děti, nebo je také možné zavolat včelaře, pokud v našem okolí nějaký je, a požádat jej, aby včely odchytil.
Rojení včel v dnešní době
V dnešní době je pro většinu včelařů rojení nežádoucím jevem, protože snižuje jeho výnosy ze včelstva, a je pro něj výhodné mu zabránit. Rojení se proto včelař snaží omezit například vhodným způsobem ošetřování včelstva, nebo také výběrem a následným šlechtěním včelích kmenů, které nemají příliš velký sklon k rojivosti. Přesto však k rojení může dojít, neboť navzdory snaze mu zabránit zůstává i nadále přirozenou a pudovou vlastností včelího společenství. V některých případech, kdy včelaři mají málo včel v úlech, nechají včely se volně vyrojit, aby zabránili jejich úbytku. To je však v dnešní době velmi výjimečné, neboť pro včelaře rojení nepřináší téměř žádné výhody, natož výnosy, navíc včely mohou při rojení přenášet různé nemoci, které mohou být nakažlivé. Pokud však včelař ve svém úlu nepřehlédne vznikající matečníky, měl by tak úspěšně rojení zabránit.