Soubor vědomostí týkajících se chovu včely medonosné - včelařova čítanka.

Na základě „THE ABC OF BEE-CULTURE BY А. I. ROOT“ za pomoci redakčního výboru a vynikajících včelařských spisovatelů

Uspořádal František Vohnout

Praha 1925, Nákladem Zemského ústředí spolků včelařských pro Čechy v Praze

Prvním oddílem čítanky jsou Dějiny včelařství, které v tomto čísle zakončíme. Další kapitolou načneme příště oddíl s názvem Včelí plemena.

Dějiny včelaření v Čechách.

Jako všechny děje, tak i dějiny včelaření počínají se mnohými pověstmi, dle nichž můžeme souditi, že si naši předkové v dobách nejdávnějších včelaření velice hleděli. Již slova praotce Čecha na hoře Řípu к průvodcům jeho pronesená tomu nasvědčují. Pravilť. „ Toťjest ta země krásná, mlékem a medem oplývající," a milou vlast naši jim ukazoval.

Že včelařství u nás jest od pradávna, o tom svědčí i nadační listina kláštera břevnovského z r. 993, vydaná vévodou Břetislavem II., kdež se mluví výslovně o příjmech medových. Rovněž v listině zakládající kolegiální kapitulu starobole-slavskou z r. 1039, připomínají se výslovně desátky z příjmů medových, ano v nadační listině kapituly vyšehradské z r. 1070 činí se i rozdíl mezi včelaři lesními a domácími.

Z mnohých starých listin a výsad poznáváme, že včelaření bylo dvojí: chov včel divokých v lesích, jichž ošetřovatelé sluli „brtníci“, a chov včel domácích, jichž majitelé sluli „včelníci“. Včelaři domácí nebyli vázáni pravidly a mohli jednat svobodně. Včelaři seskupeni byli v obce se zvláštní správou. Měli totiž svého lamfojta (rychtáře) a čtyři přísežné znalce, kteří byli povinni rovnati spory mezi medaři, dávati povolení ke zřizování brtí a škůdce včelařství lesního trestati. Také jim bylo zkoumati, zda brtníci odvádějí z každé brti poplatek, neboť, jak z listin lze souditi, příslušelo včelaření lesní ke statkům panských a zá-dušním, jichž držitelům se dávalo určité „včelné“.

Medaři obdrželi též „právo medařské“ Karlem IV., otcem vlasti, r. 1350 potvrzené, dle něhož museli je lesníci šetřením medujících stromů v živnosti jejich podporovati,
a rolníci opět za přiměřený poplatek místo v poli jim postoupiti.

Z tohoto (jakéhos sdružení) povstaly později „cechy včelařské“, které měly korouhev s obrazem sv. Ambrože na jedné, a Samsonem se lvem, z jehož tlamy Samson plást medu vydírá, na straně druhé. Včelaření domácí vzniklo ovšem později z lesního, neboť lidé často stromy, v nichž včely usazeny měli, odřízli a z lesa domů odvezli. Včelíny byly číslovány, do knih gruntovních zapsány a škůdcové jich odevzdáváni hejtmanu к potrestání. Kdo však před nepřítelem utíkal a ve včelíně se uschoval, nesměl být pronásledován, dokud jeho vina nebyla před soudem prokázána.

Než války husitské a válka třicetiletá byly příčinou velkého úpadku vůbec a včelařství našeho zvlášť. Města i dědiny byly opuštěny, krajiny pusté a nevzdělané a utlačovaní poddaní museli se starati o chléb, včelařením se zabývati nemohouce. Učení protestanské nežádalo světla voskových svící o bohoslužbách, čímž ovšem potřeba vosku klesla. Med nahrazen cukrem třtinovým, medovinu vytlačilo pivo a kořalka. Tím vším cena výrobků včelařských poklesla, a včelařství se stalo takřka libůstkou jednotlivců. Těšilo se sice v 17. A 18. Století dosud zákonité ochraně, ale zprávy o něm z doby té jsou velmi chudé.

Vzkříšením včelařství našeho jest doba panování císařovny Marie Terezie. Panovnice ta uznala ve svém patentu ze dne 30. srpna 1776 užitečnost včelařství a nařídila, aby zřízena byla v Čechách škola včelařská к teoretickému i praktickému vyučování včelařů, osvobodila je od všelikých poplatků a dávek z chovu včel a dovolila za mírnou náhradu vykoupení desátku. V roce 1770 založený „Spolek ke zvelebení včelařství*1 též pilně včelařství si všímal. R.1776 zřízena škola včelařská v Novém Kníně a učitelem na ní ustanoven Jan Hallman. Ježto však úkolu svému nevyhovovala, byla r. 1781 zrušena.

Teprve roku 1845, když karlovický farář Dzierzon počal včelařiti v úlech s dílem pohyblivým, vzrůstalo nadšení pro včelaření měrou netušenou. Roku 1888 založený „Německý včelařský spolek Ústřední pro Čechy" byl u německých krajanů oblíben. Český a německý spolek, se r. 1902 sloučily v jeden. Zkušenosti včelařů šířil r. 1875 založený časopis Včelař. Ústřední spolek zastupuje sdružené spolky v „Zemědělské radě království českého". Pořádá též sjezdy
včelařské, z nichž sluší se uvést „XI. valný sjezd československých včelařů v Příbrami" (1894), na němž přijata byla „vzorná míra" rámků, která ustanovena na 10 palců výšky a 10 palců šířky. Roku následujícího 1895 pořádána Národopisná výstava, na památku toho byl péčí ústředního spolku vydán „Památník včelařů českoslovan-ských". Velké výhody nabyli členové Zemského ústředního spolku včelařů r. 1903 připojením к „Říšskému svazu zemských spolků včelařských" v celém Rakousku, neboť umožněno jim tak pojistiti včelíny své trojím způsobem za mírný poplatek (60 h ročně na 500).

Z časopisu včelařství
Připravil Ing. Vít Holienčin