Historie vynálezu medometu

Medomet vynalezl František Hruška, známý také jako Franz von Hruschka, byl to příslušník armády, námořník, včelař a hoteliér. Vynalezení medometu výrazně ovlivnil živočišnou výrobu v oblasti včelařství.

S konceptem medometu přišel Hruška v druhé polovině své vojenské kariéry Jako důstojník námořnictva neměl příliš možností věnovat se včelařství, a navíc Benátky nebyly vhodným místem pro tuto činnost, až později v sedmdesátých letech však i tam choval několik včelstev. Pravděpodobně se věnoval včelařství ve větší míře až poté, co se přestěhoval do Legnaga. Jeho dcera Marie si vzpomíná, že už v Legnagu chovali včely. Dokonce i agrospráva v Legnagu si později vzpomněla na Hruškovo přispění k rozvoji včelařství ve městě a okolí. V dopise zemským novinám zaměřeným na včelařství, datovaném 28. října 1867, Hruška píše: „Jen jednou za dvanáct let jsem zažil takový rok…“ Tato věta ukazuje na rok 1856 jako začátek jeho včelařského zájmu. V době vynálezu se tedy Hruška věnoval včelařství téměř deset let. Na základě Hrušových letáků z roku 1870, ve kterých nabízel ochočené matky "vynikající krásou a mírumilovností, vyšlechtěné po dvanáct let vybíráním z nejlepších matek", lze usoudit, že začal provádět selekci někdy kolem roku 1858. Z jeho pozdějších prací víme, že se pilně vzdělával - sám svědčí o tom, že četl 12-14 včelařských časopisů. Z toho je zřejmé, že Hruška nebyl v době vynálezu včelařských rámečků žádným začátečníkem, jak bývá často považován. Jeho veřejná činnost však byla dosud omezena na nejbližší okolí, takže není divu, že Včelař v roce 1868 Hrušku označuje jako "dosud neznámého kolegu včelařského ve světě".

Před včelařským sjezdem v Brně

Přesný čas, kdy František Hruška přišel na základní myšlenku medometu, není znám. Z jeho článku publikovaného v červenci 1865 v Eichstättských novinách včelařských vyplývá, že ještě 15. října 1864 vyřezával plásty. Pro sklizeň v roce 1865 Hruška včelařům radí, aby odstraňovali med z plástů tím, že budou stříhat buňky blízko mezistěny. Píše doslova: "Tyto plásty lze snadno stříhat, protože jsou pouze 9 palců (24 cm) dlouhé a 6 palců (16 cm) široké. Zavěsím je na jakýsi stojan, který je přístupný ze všech stran, a stříhám buňky naplněné medem až k mezistěně, která se zřídka poškodí. Mám k tomu nůž, který je zahnutý jako zednická lžíce. Odstřižené části padají na síto a čistý med stéká do nádoby pod ním." Tedy v dopise napsaném někdy v květnu nebo červnu 1865 Hruška stále doporučuje tuto metodu pro získávání medu z plástů. Avšak již v září téhož roku prezentuje svůj vynález medometu na včelařském sjezdu v Brně. Firma Bollingrova zatím pracovala na konstrukci medometu a cesta z Benátek do Brna trvala několik dní, takže je velmi pravděpodobné, že Hruška se medometem experimentoval někdy v červenci či srpnu 1865. Často se v odborné literatuře dočteme, že Hruška byl inspirován chlapcem, kterému vložil kus medového plástu do košíčku. Chlapec se bránil přilétajícím včelám, točil košíčkem kolem hlavy a když přišel domů, byl plást prázdný. J. Dennler v soukromém dopise potvrzuje, že tato pověst byla známa již na včelařském sjezdu v Solnohradě (1872). Nicméně se domnívám, že tento výklad vznikl ex post a pravděpodobně má svůj původ ve vystaveném modelu, který Hruška použil k demonstraci principu medometu na sjezdu v Brně.

Z Hruškovy analýzy v Eichstättských novinách včelařských je známo, že Hruška měl před vynálezem znalost odstřeďovacích strojů, které se tehdy používaly v cukrovarech. V citovaném článku píše, že v Itálii je nadbytek medu a poptávka je velmi malá. Proto se ptá odborníků, zda by nebylo možné přeměnit med na pevnou hmotu, jako je cukr. Píše doslova: "Chtěl bych se zeptat odborníků, zda byly provedeny pokusy s přeměnou medu na cukr a zda by byla tato proměna výhodná. V cukrovarech se nedávno začaly používat speciální odstřeďovací stroje, které odstraňují gumovité složky z melasy a získávají čistý bílý cukr. Nemohl by se tento princip přizpůsobit i k tomuto účelu?"

Hruškovi pravděpodobně na tuto otázku nebylo odpovězeno. Je tudíž snadné si představit, že Hruška, jehož mechanické schopnosti byly oceněny i v jeho kvalifikačním listu, se pokusil zahustit med na cukr a při tom objevil medomet. Tento tvrzení podporuje i Ciesielski, který dokonce Hruškovi vyčítá, že krátce předtím, 1. července, psal o odstřeďovacích strojích v cukrovarech a přesto na sjezdu představil myšlenku medometu jako "originální objev vlastními experimenty". Ciesielski pravděpodobně Hruškovi křivdí; Hruška nikdy nepředstíral, že vynalezl odstřeďovací stroje. Nicméně myšlenka využití odstředivé síly k vytlačování medu je nesporně Hruškovým objevem.

Brněnský sjezd

Před veřejností poprvé vystoupil František Hruška jako vynálezce medometu na 14. kočovném sjezdu německých a rakouských včelařů, který se konal v Brně od 12. do 14. září 1865. V seznamu účastníků sjezdu byl zapsán jako "Edler von, k. k. Platzmajor aus Legnago in Venetien".

Základní myšlenku svého vynálezu Hruška oznámil v předvečer sjezdu, 11. září, v úzké skupině včelařů. Zpráva o tom se rozšířila mezi shromážděnými včelaři ještě ten večer. Hruškova přednáška však byla zařazena na program sjezdu až druhý den.

Krátce poté předseda sjezdu, opat starobrněnského kláštera augustiniánského, Cyril František Napp, oznámil, že předsednictvo sjezdu požádalo pana majora Hrušku, aby přítomným včelařům prakticky předvedl svůj vynález. Hruška vstoupil na pódium a byl vítán bouřlivým potleskem všech přítomných. Řekl: "Vážení pánové, pro mě je zvláštní ctí a velkou radostí, že mohu předat tuto informaci urozenému shromáždění. Jde o nový způsob, jak získávat med z plástů bez poškození. Tento objev, který je trochu jako vejce Kolumbovo, lze shrnout třemi slovy: využití síly odstředivé. Můžete si to snadno vyzkoušet v menším měřítku - připevněte kousíček odvíčkovaného plástu na víčko dýmky a zakrouťte kolem něj provázek. Uvidíte, jak snadno se med oddělí od plástu."

Na základě této myšlenky Hruška vytvořil zařízení, které dosáhlo velmi uspokojivých výsledků a přineslo zvláště při větším množství medu výhody jako lepší kvalita medu, rychlost získávání a zachování cenného voštiny bez poškození.

Popisuje stroj jako vodorovný kotouč s obyčejným vodním kolem. Na kraji kotouče jsou osm sloupků, kolem nichž je napnutá drátěná síť, která tvoří pravidelný osmiúhelník. Plásty jsou zavěšeny za výstuhy sítě a kotouč se otáčí dostatečnou rychlostí, aby provedl alespoň šest otáček za sekundu. V důsledku toho se plásty vyprázdní během jedné nebo dvou minut. Med se zachytí na stěnách válcovitého bubnu a odtéká dvěma otvory do nádoby umístěné pod strojem.

Na tomto stroji může jediný dělník za den vyčistit 8 až 12 odvíčkovaných plástů. Odstředivou silou jsou medové buňky vyčištěny tak perfektně, že jsou úplně suché. Med získaný tímto způsobem je mnohem čistší než med získaný jiným způsobem. Není znečištěn pylovými zrny ani jinými cizími předměty a má proto dlouhou trvanlivost. Důležitou podmínkou je teplota na úrovni minimálně 20 °C, protože při nižších teplotách je med příliš tuhý a voština, zejména panenská voština je příliš křehká.

Mám zde menší přístroj, který má pro praktické použití jen malý význam a který jsem sem přinesl jen proto, abych ukázal základní myšlenku, pokud si to sjezd přeje."

Na základě veřejného přání účastníků sjezdu Hruška vložil kousek odvíčkovaného medového plástu do přístroje, který připomínal nálevku uzavřenou na spodní straně zátkou a zavěšenou na třech provazcích. Spustil přístroj do otáčení a po několika minutách včelaři v ohromení sledovali, jak čistý med proudil z nálevky do skleněné nádoby. Buňky byly zcela prázdné a voština nepoškozená.

Nelze popsat radost a nadšení celého shromáždění; Hruška byl obklopen nekonečnými slovy uznání. Když se uklidnilo radostné vzrušení, Hruška pokračoval: "Chci jen dodat několik slov k tomu, co jsem již řekl. Velký stroj, který může vyčistit 8 až 10 q denně, by mohl použít i malý včelař, ale není pro něj vhodný. Ale s toutéž základní myšlenkou lze snížit výkonnost stroje; vyvinul jsem i menší stroje pro jeden, dva nebo čtyři plásty s horizontálním nebo vertikálním otáčením a různými technickými úpravami se stejným výsledkem. O těchto strojích podám zprávu v našem časopise."

Neuvěřitelně příznivý výsledek jednoduchého pokusu, který Hruška provedl před zraky všech účastníků sjezdu a který si každý včelař může vyzkoušet, vyvolal obecný nadšení. Celé shromáždění bylo jako projektil elektrizováno a nadšeně tleskalo.

Poté opat Napp znovu vzal slovo: "Vážení pánové, problém, který jsme se tak dlouho marně snažili vyřešit, byl šťastně a velmi dobře objeven. Tento vynález má hluboký význam pro včelařskou praxi; významný objev našeho předního vědce Dzierzona - skvělé dílo - se stává ještě cennějším a důležitějším díky objevu pana Hrušky. Hovořím s hlubokým přesvědčením všech přítomných, když vyjadřuji panu Hruškovi nejupřímnější dík za tento cenný objev, který nám a celému světu včelařů tak přátelským a nesobeckým způsobem představil. Celé shromáždění připojuje se k tomuto díkůvzdání a volá "bravo" a třikrát "sláva" plnem nadšení." Opat se poté objal s pionýrem Martem, jehož hlava byla ozdobena řády, a celé shromáždění se připojilo k tomu díkůvzdání, volajíc "bravo" a vyjadřujíc tak svůj úžas a obdiv.

Hruškův medomet

Podle záznamu z sjezdu lze říci, že Hruška demonstroval působení odstředivé síly na odvíčkovaný plást pomocí zvláštního, nálevkovitého přístroje. Dle informace od pana Josefa Matzenauera měl Hruška minimálně tři různě velké přístroje tohoto typu.

Jeden z těchto přístrojů věnoval včelařskému oddělení moravskoslezské společnosti hospodářské, jak je uvedeno ve výroční zprávě za rok 1865: "6. od pana Františka z Hrušky, c. k. místního majora v Legnagu (sic!) v Benátsku, trychtýřovitý přístroj, kterým se při 14. sjezdu německých včelařů ukazovalo vyprazdňování plástů pomocí odstředivosti." V inventárním seznamu stejného roku byl tento přístroj "pro vyjímání medu z plástů, aby plásty nebyly poškozovány (sic!)" oceněn na 1 zlatý a 50 haléřů. Tento historický model, kterým Hruška na slavném brněnském sjezdu ukazoval získávání medu, je dnes uložen v muzeu zemského ústředí včelařských spolků v Brně a byl popsán Msgrem Adamcem ve "Včele" moravské. O totožnosti modelu není pochyb, neboť současné zemské ústředí je přímým nástupcem bývalého včelařského oddělení moravskoslezské hospodářské společnosti.

Dva velmi podobné modely byly uloženy ve Včelařském muzeu ve Vídni. Podle informace pana Josefa Matzenauera první z nich pocházel z původního muzea Habsburského svazu včelařů ve Vídni, zatímco druhý byl darován muzeu panem A. Gatterem, který ho zdědil po svém otci. Bohužel, při požáru muzea dne 18. září 1937 byly tyto modely spolu s dalšími cennými a nenahraditelnými památkami zničeny.

Oba vídeňské modely měly podobný tvar čtyřboké nálevky. K nízkému kvádru o čtvercovém základu byl připojen čtyřboký jehlan, který končil rourkou, jež byla zahnutá pod pravým úhlem a uzavřená zátkou. Menší model měl stranu základny o délce 21,5 cm a výšku kvádru 7 cm. Jehlanovitá část dosahovala výšky 13 cm a jeho hrany měřily 19 cm. U většího modelu se strany základny prodloužily na 31,5 cm, zatímco kvádr dosahoval výšky 7 cm. Jehlan měl výšku 10 cm a jeho hrany dosahovaly 20 cm. V obou modelech byla ve středu kvádru připevněna hustá drátěná síť, na kterou se kladl odvíčkovaný plást. Oba modely měly také silnou kovovou rukojeť se smyčkou uprostřed. Když se provaz protáhl skrz smyčku a přístroj se otáčel, med byl vymetán z plástu a sestupoval dolů do jehlanovité části modelu, odkud mohl být vypuštěn rourkou.

Je třeba připomenout, že Hruška vyráběl tyto ruční medomety ještě po brněnském sjezdu. V roce 1868 je například vystavoval na výstavě v Miláně.

Gaetano Barbo také zveřejnil popis a obrázek ručního medometu. Tento "ruční medomet" se liší od vídeňských modelů pouze tím, že základní tvar kvádru není čtverec, ale obdélník o rozměrech 31 x 23 cm. Kvádr má výšku 6 cm a je opatřen přesně přilehlým víkem.

Vlastní medomet Františka Hrušky nebyl ještě dokončen při konání sjezdu. Proto Hruška na sjezd přinesl pouze náčrty, podle kterých firma Bollinger ve Vídni pracovala na konstrukci stroje. Původní náčrty Hruškova medometu byly však reprodukovány v prvním čísle Eichstätt Beekeeping Journal z roku 1866 (obrázky 5 a 6) a tak byly zachovány. Stroj, jak je patrné z náčrtů, byl montován na masivním stole o výšce tři střevíců (asi 95 cm). Základní součástí stroje byl vodorovně umístěný kotouč, jehož průměr byl stanoven podle počtu plástů, které měly být zároveň vyčištěny, a délky rámečků. Původní medomet byl navržen pro osm plástů a rámečky o délce 12 palců (asi 32 cm). Na okrajích kotouče bylo upevněno osm čtyřhranných dřevěných sloupků, jejichž výška odpovídala výšce plástů (u původního stroje 12 palců). K vnějším stěnám sloupků byla připojena drátěná síť s očky o velikosti 1/8 palce (asi 3 mm), která tvořila pravidelný osmiúhelník. Celý stroj byl zakrytý kovovým pláštěm. V horní části dřevěných sloupků byly silnými dráty spojeny s otočným hřídelem. Pod okrajem kotouče na horní desce stolu byla připevněna prstencovitá nádoba, do které stékal med a zachycoval se na stěnách kovového pláště. Plášť i prstencovitá nádoba byly rozděleny přepážkou na dvě poloviny. Každá z polovin měla samostatný odtok pomocí speciální drážky.

Kotouč se otáčel na svislém hřídeli, jejíž vrchní ocelový čep byl upevněn v železném rámci, který přecházel celý stroj, a dolní ocelový čep byl umístěn v železné desce zapuštěné do horní desky stolu. Na spodku hřídele bylo připevněno vodorovné, kuželovité ozubené kolo. Pod stolní deskou se nacházela vodorovná hřídel, která na jednom konci měla kliku a na druhém konci byla spojená svislým, kuželovitým ozubeným kolem.To bylo zapuštěno do vodorovného kola a pohánělo ho. Převodní poměr u původního stroje byl 1:3. Mezi strojem a klikou byla připevněna ochranná stěna, aby obsluha medometu nebyla postříkána medem.

Stabilitu stroje zajišťovalo závaží, které bylo umístěno na spodní desce stolu. Celý přístroj měřil 6 stop a 4 palce (2 m) na délku, 4 stopy a 5 palců (1,4 m) na šířku a 4 až 5 stop (1,26-1,58 m) na výšku. Stroj byl velmi těžký a obtížně přenosný.

Po sjezdu v Brně Hruška splnil svůj slib a odjel do Vídně k firmě Bollinger, která pracovala na konstrukci medometu podle Hruškových nákresů. Hruška zaslal z Vídně zprávu do redakce Eichstättských novin, která byla zveřejněna v čísle 19/20, vydaném dne 15. října 1865. Jedná se o první zprávu o medometu v tisku vůbec. Doslovný překlad Hruškova dopisu zní: "Oznámení. Rád bych informoval všechny své milé přátele, kterým jsem na 14. kočovném sjezdu v Brně slíbil, že jim objednám pečlivě zhotovený svůj medomet, který jsem předvedl v Brně, že během mého pobytu ve Vídni byl napodoben firmou Bollinger, c. k. dvorní strojírnou v Leopoldově na adrese Franzensbrückenstraße č. 13. Tento stroj pro osm plástů libovolné velikosti je naprosto shodný s mým strojem a byl mnou také otestován. Páni včelaři se mohou, pro úsporu času, obrátit přímo na tuto firmu, která se zavázala vyrábět a dodávat stroje za výrobní cenu. Mohou také upravit již uzavřené objednávky. Ceny byly stanoveny firmou následovně:

Velký stroj pro osm plástů s kapacitou 400-600 liber medu denně
se dřevěným podstavcem - 72 zlatých
bez podstavce - 66 zlatých
Střední stroj s kapacitou 80-100 liber medu denně - 45 zlatých
Malý stroj pro menší plásty o straně 5 palců - 12 zlatých."

Zdá se však, že Hruška se z Vídně do Legnaga nevrátil, protože již 20. října 1865 byl zpět v Brně, aby tam před komisí prověřil svůj vynález. Bohužel, zkouška před komisí selhala a pokus se nezdařil.

Text zkoušky medometu s komisí zapsaný Živanským zní:

"15. Zkouška stroje na vyprazdňování(!) medu vynalezeného panem majorem Hruškou.

Ohledně nástroje na vyprazdňování(!) medu vynalezeného panem majorem Hruškou a vystaveného dne 20. října v muzejní zasedací síni, předseda se vyjádřil následovně: Tento objev je nesmírně důležitý.

a) Tímto nástrojem bude včelařům umožněno vytočit plástve s medem a znovu je použít v úlu. To bylo dříve nemožné, protože při rozpouštění teplem se rozpouštěla i voština. A je známo, jak důležité je mít prázdnou voštinu k dispozici."

b) Bude možné získat med bez jakéhokoli přimíšení vosku, s původní vůní. Dříve bylo možné prodávat med, který měl vůni lípy, javoru, akácie, konopí, atd., pouze tehdy, pokud byl stále na plástve, při přehřátí se totiž tato vůně ztratila a med byl bez vůně ze všech květin. Tento nástroj také přinese výhody v léčitelství, protože léčivé látky z lípy, akácie a dalších mohou být podávány nemocným ve formě medu.

c) Ti, kteří jsou zvyklí pracovat s včelími roji a zabíjí včely oxidem síry, mohou také sáhnout po tomto nástroji, aby si zachovali původní vůni medu, protože ho tak budou schopni lépe prodat, a také, pokud jim nezáleží na zachování včelích pláství pro další použití. Kupec bude mít větší důvěru v med od takových včelařů a může ho také využít k přikrmování včel bez obav z plísní.

Avšak tento nástroj, jak jsme ho viděli dne 20. října a podle pokusů pana vynálezce na něm provedených, nás nijak nepřesvědčuje o tom, že bychom ho měli schválit k nákupu. Za prvé je příliš velký, těžký a tedy drahý. Ani největší včelaři se nemají odvahu dát za něj 72 zlatých. Musí také mít stejně pevný a stabilní podstavec, proto je velmi obtížné přenášet ho z místa na místo. Včelařství zůstane vždy jenom zábavnou vedlejší činností pro méně bohaté lidi, a oni hledají levné a přenosné zařízení. Nicméně myšlenka, na které je tento nástroj založen, a zákony mechaniky, které jsou v něm zahrnuty, naznačují, že s nějakými změnami by byl schopen splnit všechny požadavky.
 

Doufejme, že se ti pánové nevzdají ve své horlivosti a nebudou šetřit penězi a časem na další pokusy a úpravy. Nelze pochybovat, že dokážou vytvořit skvělé dílo a přinesou včelařství takový prospěch, jako učinil nesmrtelný Dzierzon.

Až bude tento stroj zdokonalený a dostupný k prodeji, bude třeba také poskytnout příručku k jeho použití, aby věděli, kdy přesně vyjmout plást z úlu a jaká musí být teplota; a poté, jak postupovat s novějšími nebo staršími plásty atd. Jakmile se to stane, ředitelství bude informovat členy včelařského spolku."...

Zdroje pro článek pochází z webu fhruschka.cz od PSNV.