Varroáza včel – příznaky, diagnostika a léčba
Co je to varroáza?
Varroáza (též varroóza, varroasis apium) je nejzávažnější a nejrozšířenější onemocnění, které postihuje jak dospělé včely, tak jejich plod. Původcem této choroby je kleštík včelí (Varroa destructor), parazitický roztoč původně pocházející z Asie. Jeho původním hostitelem je včela východní (Apis cerana), z níž přešel na evropskou včelu medonosnou (Apis mellifera). Od počátku 70. let 20. století je roztoč významně rozšířen také v České republice.
Jak se varroáza přenáší?
Varroáza se velmi snadno šíří prostřednictvím zalétávajících včel (trubců i dělnic), rojením, poroji a především loupežemi mezi zdravými a již napadenými včelstvy. Přenos je také možný při neopatrných přesunech včelstev mezi stanovišti.
Životní cyklus parazita
Samičky tohoto roztoče, viditelného pouhým okem, se zavrtávají do včelích plástů těsně před jejich zavíčkováním. V zavíčkovaných buňkách probíhá celý jejich vývoj, od vajíčka po dospělou samici. Při výlíhnutí včelího jedince společně s původní samicí opustí buňku 2–6 nových oplozených samic připravených opakovat tento cyklus. Tyto samičky preferují zejména trubčí plod. Matečníky obvykle nenapadají.
Klinické příznaky onemocnění
Velmi silně postižená včelstva postupně slábnou a snižuje se jejich odolnost vůči dalším chorobám. Typické příznaky zahrnují:
- Zakřivená, deformovaná nebo nedovyvinutá křídla včel
- Zkrácené či zdeformované zadečky a končetiny
- Zakrslé, neschopné létat dělnice
- Včely s těmito vadami vynesené zdravými dělnicemi před česno úlu, kde rychle hynou
Při výrazném napadení chorobou mohou hynout již larvy a kukly přímo v zavíčkovaných buňkách.
Diagnostika varroázy
Při podezření na varroázu je potřeba provést diagnostická vyšetření:
- Vyšetření měli ze dna úlu: Flotační nebo adspekční metodou
- Prohlídka trubčího plodu: vizuální kontrolou nebo metodou vyplavování
- Vyšetření dospělých včel: Smyvem, termicky (po usmrcení), případně bez usmrcení pomocí oxidu uhličitého (CO2) či cukrového posypu (cukrový oklep).
Klinicky je důležité odlišit roztoče Varroa destructor od méně významného hmyzu – včelomorky obecné (Braula coeca).
Preventivní opatření a léčba
V České republice se léčba řídí nařízením Státní veterinární správy a Metodického pokynu ÚSKVBL. Pro boj s varroázou jsou povoleny tyto přístupy a skupiny látek:
Syntetické akaricidy:
- Amitraz, tau-fluvalinát, flumethrin
- Výhody: jednoduchá aplikace, vysoká účinnost.
- Nevýhody: riziko vytvoření rezistence u kleštíka, potenciálně kontaminují včelí produkty (vosk).
Přírodní látky (organické kyseliny a esenciální oleje):
- Kyselina mravenčí, kyselina mléčná, kyselina šťavelová, tymol
- Výhody: nezanechávají rezidua v medu, ekologičtější řešení.
- Nevýhody: nižší komfort aplikace, nutnost speciálního zacházení.
Zootechnická opatření a alternativní metody:
- Pravidelný monitoring parazitů (varroamonitoring)
- Obměna plástů, omezení trubčího plodu, tvoření oddělků
- Přemetení včelstva na mezistěny
- Klíckování matek za účelem přerušení plodování
- Termická (teplotní) ošetření
Boj s varroázou do budoucna – genetická odolnost včel
Vědecký výzkum se intenzivně věnuje možnosti vyšlechtit odolná včelstva, například selekcí genetických vlastností označovaných jako „varroa-senzitivní hygiena“ (VSH). V důsledku nízké dědičnosti těchto znaků je však zatím tento přístup v praxi obtížně realizovatelný.
Závěr a doporučení pro chovatele včel
Nepodceňujte prevenci a pravidelně sledujte zdravotní stav svých včelstev. Varroáza se bez včasných opatření rychle šíří a může způsobit výrazné až celkové ztráty ve vašem chovu. Důkladná diagnostika, pravidelný monitoring a vhodná kombinace léčebně-preventivních metod jsou klíčem k úspěšnému včelaření bez výrazných škod způsobených tímto parazitem.
