Kladoucí trubčice v úlu – jak je poznat a jak řešit tento problém?

Starší včelařské příručky často radí jednoduchý trik: vyklepat všechny včely z úlu, ve kterém byly objeveny kladoucí trubčice. Mělo by platit, že se trubčice s naběhlými vaječníky kvůli své váze zpět do úlu nevrátí. Tento postup se však v praxi příliš neosvědčil. Efektivním řešením je spojení postiženého včelstva s jinou včelí kolonií, která má zdravou a kladoucí matku.

Co jsou to vlastně "kladoucí trubčice"?

Bohužel se někdy stává, že matka svůj zásnubní let nepřežije. Příčin může být celá řada – dravý hmyz (například vážky), pavoučí sítě či jiní predátoři. Při intenzivním sledování jsem zaznamenal případy, kdy mladá neoplozená matka opustila úl za účelem páření a už nikdy se nevrátila. Co se s ní mohlo stát? Možností je mnoho: mohla ztratit směr nebo se chytit do sítě predátora.

Například vážky jsou známými lovci včel – pokud jste dostatečně pozorní, můžete někdy spatřit, jak svou kořist lapají přímo v letu. Pro vážky představuje pomaleji letící neoplozená matka snadnou kořist.

Co nastane po ztrátě mladé matky?

Jakmile mladá matka ze zásnubního letu nenávratně zmizí, stává se z jejího včelstva bezmatečné společenstvo. Pokud mají včely k dispozici mladý otevřený plod (larvičky), mohou si nouzově vychovat matku náhradní. Pokus o záchranu se však nezdaří, jestliže žádný vhodný plod v úlu není. Včelstvo, které již nemá možnost vychovat novou matku a zůstane beznadějně bezmatečné po delší dobu, vede nakonec ke vzniku tzv. kladoucích trubčic.

Přesně tato situace nastala v jednom z mých studijních pozorovacích úlů, kde včelstvo zůstalo několik týdnů bez oplodněné matky, přestože mělo v úlu dostatek zásob. Bezmatečné dělnice začnou někdy klást neoplozená vajíčka, z nichž se líhnou pouze trubci. Tito jedinci se nazývají právě kladoucí trubčice. Jejich výskyt v úlu je pro včelstvo kritický stav, proto je nutné rychle zasáhnout.

Jak řešit výskyt trubčic?

Pokud se dočkáte této situace, osvědčeným postupem je spojit takto postižené včelstvo s jiným včelstvem disponujícím silnou, plodnou matkou. Spojením zabráníte úplnému úhynu včelstva a zachováte cenné pracovní síly, které pomohou udržet silnější kolonie zdravější a produktivnější. Starší doporučení o vytřepání včel mimo úl dnes již odborníci pro svou nízkou účinnost nepoužívají.

Kladoucí dělnice v úlu – jak je poznat a jak správně reagovat?

Při další kontrole mého pozorovacího úlu jsem zjistil, že včelstvo je stále relativně silné, avšak stav uvnitř úlu se výrazně změnil. Na plástech s plodem jsem objevil vajíčka, avšak matku nikoliv. Situace nasvědčovala, že se jedná o kladoucí dělnice, které obvykle vznikají po dlouhodobé absenci matky. Zdravá matka klade do každé buňky jedno vajíčko (obr. 2a). Naopak kladoucí dělnice kladou do jediné buňky často několik vajíček najednou (obr. 2b). Přestože jsou dělnice samičího pohlaví, z jejich neoplozených vajíček se vyvíjejí pouze trubci.

Pokud včely zavíčkují larvu trubce uloženou v malé dělničí buňce, typicky použijí charakteristicky vyklenuté víčko odpovídající trubčí larvě (viz obr. 3). Trubci odchovaní v dělničích buňkách jsou menší než běžní trubci (obr. 4).

Bez přítomnosti zdravě kladoucí matky včelstvo postupně slábne, neboť staré dělnice přirozeně umírají a nové oplodněné dělnice se nelíhnou. Nakonec takové včelstvo zcela zahyne. Pokud během prohlídky včelína zjistíte přítomnost kladoucích dělnic, obecně se doporučuje spojit toto postižené včelstvo se silnou matečnou kolonií.

Jak poznat kladoucí dělnice od neoplodněné matky?

Někdy může nastat situace, že v úlu nacházíme drobné trubce – larvy nebo dokonce dospělce – vyhazované před úlem. Takový nález zpravidla svědčí o problému v kladení matky nebo právě o výskytu kladoucích dělnic (tzv. hrboplod). Odlišit tyto dva scénáře lze podle rozmístění vajíček v buňkách:

• Více vajíček v jedné buňce značí přítomnost kladoucích dělnic.

• Pouze jedno vajíčko v buňce značí přítomnost neoplodněné matky, která klade pouze trubčí vajíčka.

V případě neoplodněné matky často najdeme různá víčka buněk – kombinace dělničích a trubčích víček nebo trubčí víčka na dělničích buňkách. V této situaci je optimálním řešením výměna nebo odstranění vadné matky a spojení postiženého včelstva s jinou, zdravou kolonií. Obzvláště na jaře je důležité tento krok nepodcenit – včelstvu hrozí opožděný rozvoj, který se hůře zvládá kvůli menší dostupnosti nových matek.

Pozorování kladoucích dělnic – unikátní pohled do včelího života

Pokud k výskytu kladoucích dělnic dojde v pozorovacím úlu, naskýtá se unikátní příležitost pro detailní pohled na jejich běžně skrytý život. Během pozorování se nabízí mnoho zajímavých otázek:

• Které dělnice kladou vajíčka?

• Kolik kladoucích dělnic je v postiženém včelstvu?

• Jak odlišit kladoucí dělnici od běžné, aniž bych musel používat mikroskop?

• Jak přesně probíhá samotný proces kladení vajíčka (ovipozice)?

Jedním z hlavních důvodů, proč běžný včelař kladoucí dělnice nikdy nepozoruje přímo v akci je jejich lehká plašitelnost. Jakákoli manipulace – otevření úlu, použití kuřáku či vytažení rámku – tyto dělnice okamžitě vyrušuje z jemného procesu snášení vajíček. Kladoucí dělnice rychle splynou s ostatními včelami a jediným jejich důkazem jsou poté pouze buňky s několika vajíčky.

Pozorovací úly však nabízejí lepší podmínky. Díky konstrukčnímu řešení (otočný středový čep) umožňují velmi snadné a klidné sledování obou stran plástu. Otevření pozorovacího úlu do 30 sekund bez výraznějšího narušení nám dovoluje unikátně spatřit kladoucí dělnice přímo při kladení vajíček. Tyto dělnice jsou v době ovipozice viditelně téměř celé ponořené do buňky, s křídly lehce vibrujícími nad horním okrajem (obr. 5 a 6).

Starý mýtus o kladoucích trubčicích

Během těchto pozorování jsem si vzpomněl na starší včelařskou radu, že kladoucí dělnice kvůli váze vajíček v těle po vyklepání úlu nedokážou letět zpět. Podle mých zkušeností se však jedná o nepravdivou představu – kladoucí trubčice nejsou nijak výrazně ztíženy vajíčky, a proto se obvykle vrátí zpět.

Ověřeným řešením zůstává v případě výskytu trubčic vždy spojení slabého, postiženého včelstva se silným matečným včelstvem.

Ověření starého včelařského postupu: Funguje vyklepání kladoucích dělnic z úlu?

Mezi včelaři je už dlouhou dobu známá jedna metoda, která má údajně pomoci odstranit ze včelstva kladoucí dělnice (trubčice). Postup se zdá jednoduchý: včelstvo se přenese dále od původního stanoviště, všechny včely se z něj vytřepou na zem a zdravé létavky se vrátí zpět do svého úlu, zatímco trubčice zůstanou na místě. Tím se má včelstvo ochránit před záhubou a oddělit „plevy od zrna“ – tedy kladoucí dělnice od zdravých včel. Zůstává však otázka: je tato stará rada skutečně účinná? Rozhodl jsem se tento trik důkladně prověřit.

Příprava experimentu – jak označit kladoucí dělnice?

Aby bylo možné určit, zda se kladoucí dělnice po vytřepání vrátí zpět, bylo potřeba je nejdříve označit. Rozhodl jsem se proto využít svých pozorovacích úlů a vymyslel jsem jednoduchý způsob, jak k sobě dělnice přilákat. Z jiného úlu jsem vyňal menší kousek trubčího plástu o rozměrech asi 7,5 × 18 cm, který měl čisté a vajíček zcela prosté buňky. Jednu stranu plástu jsem poškodil, aby byla nevhodná ke kladení. Nedotčenou stranu jsem poté nasměroval ke sklu pozorovacího úlu. Tím jsem zajistil, že se všechny kladoucí dělnice budou soustředit na viditelné straně plástu.

Již za několik hodin včely tento plást obsadily a buňky začaly zaplňovat vajíčky. V každé chvíli jsem mohl pozorovat nejméně desítku dělnic v pozici kladoucí vajíčka (tzv. ovipozici). Následujícím krokem bylo samozřejmě jejich označení připravenou barvou, podobně jako se značí včelí matky (obr. 7).

Značení kladoucích dělnic – není to tak jednoduché, jak by se zdálo

Zatímco označit matku je relativně snadné, protože zpravidla neútočí žihadlem, kladoucí dělnice žihadlo využívat mohou. Musel jsem tedy postupovat opatrně. Zjistil jsem, že nejjednodušší je značení dělnic, které se do buňky ponořily pouze částečně a jejich hruď zůstala přístupná. Dělnice, které se v norce ukryly až po hlavu, bylo třeba označit v okamžiku, kdy buňku opouštěly. To byla práce vyžadující trpělivost a pevnou ruku. Nakonec se mi podařilo označit celkem 130 dělnic, i když skutečný počet kladoucích dělnic v úlu byl pravděpodobně ještě vyšší (obr. 8).

Testování starého postupu – návrat kladoucích dělnic k úlu

Poté jsem přemístil úl do vzdálenosti cca 40 metrů od původního stanoviště a všechny včely důkladně vyklepal na zem (obr. 9). Zajímavým postřehem bylo, že jedinými včelami neschopnými letu byli čerstvě vylíhnutí, ochmýření trubci menší velikosti. Většina včel ihned po setřesení vzlétla a okamžitě zamířila zpět k původnímu místu umístění úlu.

Když jsem se k včelínu vrátil, mohl jsem jasně pozorovat, že se kolem zavřeného česna pozorovacího úlu shromáždil velký hrozen včel, mezi nimiž byly jasně vidět i moje označené dělnice. Tento fakt jednoznačně vyvrátil původní tvrzení – kladoucí dělnice byly schopné letu zpět na původní stanoviště stejně jako ostatní včely (obr. 10).

Závěr z pokusu – co z toho vyplývá pro včelaře?

Tento experiment jasně dokazoval, že starší rada o odstranění kladoucích trubčic pouhým vytřepáním včelstva není pravdivá, protože dělnice jsou plně schopné vrátit se zpět na stanoviště. Potvrzuje to také moje další dřívější pozorování, kdy jsem kladoucí dělnice běžně viděl vyletovat z česna.

Při setkání s včelstvem postiženým fenoménem trubčic (kladoucích dělnic) můžeme bezpečně předpokládat, že množství dělnic schopných kladení může dosahovat i několika set jedinců. Přestože jejich chování je stále do jisté míry tajemné a fascinující, pro praktické včelaření platí dobře ověřené doporučení: jedinou skutečně spolehlivou metodou nápravy je spojení postiženého včelstva se zdravou kolonií, která má dobře kladoucí matku.

Přeložila: RNDr. Bohuslava Trnková autor: Wyatt A. Mangum, American Bee Journal