Kalendárium – únor 26

Pranostika na únor: Na hromnice o hodinu více (2. 2.). Začátkem února je den už o více než hodinu delší než o Vánocích. Zima bývá na vrcholu, ale světla rychle přibývá. Ke konci měsíce často přichází první mírné oteplení a při vhodném počasí se otevírá prostor pro první opatrné zásahy do včelstev.

Zásahy ve včelstvu a práce na včelnici

V únoru pokračujeme v průběžné kontrole včelnice podobně jako v lednu – zejména po sněžení. Zasněžené letáky a česna včas očistíme, aby sníh nepřimrzl na led a aby do úlu mohl proudit čerstvý, suchý vzduch.

Jakmile se objeví teplé slunečné dny, sledujeme prolety. Kdo používá úlovou váhu, může při proletech pozorovat změny hmotnosti a zároveň i postupně se zrychlující úbytek zásob. Před prolety je vhodné mít prostor před úly uklizený a ideálně bez sněhu – včely, které přistanou do sněhu, mohou prochladnout a už se do úlu nevrátí.

Podle síly proletu (pokud jsme u něj byli) si naplánujeme případné zásahy. Ty provádíme až po proletech a vždy jen při příznivých podmínkách.

Komorování (zužování) koncem února

Na konci února, dovolí-li počasí, zúžíme slabší včelstva (komorujeme). Zmenšením plodiště se zlepší tepelný režim včelstva, což může pomoci omezit riziko rozvoje nosemózy. Současně lze podle potřeby zateplit i strop úlu.

Zužování se provádí pomocí zateplené komorovací (Blinovovy) přepážky, ideálně s otvorem přibližně 30 mm pro přechod včel mezi zateplenou a nezateplenou částí úlu.

Blinovovu přepážku lze vyrobit z rámku vyplněného polystyrenem. Proti vykusování se izolace často chrání sololitem, který překrývá boční loučky asi o 2 mm a tím omezuje únik tepla. Do sololitu se vyvrtá otvor (např. 32 mm) a vlepuje se polyethylenová trubka. Při použití kvalitnějšího polystyrenu lze sololit vynechat nebo jej nahradit alobalem.

Cíl komorování je jednoduchý: zúžit prostor se včelami tak, aby nezůstala žádná neobsednutá ulička. Ve zúžené části musí zůstat:

plást s pylem (typicky krajní plást),
dostatek místa pro kladení matky,
část zásob.

Přebytečné zásoby přesuneme mimo obsedaný prostor. Při zužování lze použít dvě přepážky a vedle nich mimo chumáč umístit zásobní plásty. U těchto plástů se víčka částečně naruší rozpěrákem, aby byly pro včely lépe dostupné . Komorování se často týká především oddělků.

Plánování nákupů na sezonu

Už v únoru je vhodné domlouvat nákup včelstev a matek na nadcházející sezonu. Kupující by měl vždy požadovat protokol o vyšetření stanoviště, odkud včelstva nebo matky pocházejí – na mor včelího plodu a nově (u nákupů z níže uvedených krajů) také na hnilobu včelího plodu. Nákupem včel z nevyšetřených stanovišť zbytečně ohrožujeme vlastní včelstva i včelstva v okolí.

Ošetřování

Připomínáme, že vzorky zimní měli musí být odevzdány k vyšetření nejpozději do 15. 2. 2026 (do ZO je odevzdáváme s předstihem před tímto termínem).

Pokud je vhodné počasí (teplota nad 10 °C) a známe výsledky spadu roztočů ze zimní měli, provedeme tam, kde je to nutné, ošetření proti varroáze – výhradně registrovanými veterinárními léčivými přípravky. Chovatel je zároveň povinen vést záznamy o ošetření včelstev.

Připomínáme i vyšetření na hnilobu včelího plodu

Vyšetření na hnilobu včelího plodu s cílem omezit šíření nákazy do dalších krajů. Pokud chceme přemisťovat včelstva nebo matky na vzdálenost větší než 3 km, je nutné mít vyšetření na hnilobu včelího plodu.

Vyšetření platí pouze jeden kalendářní rok, ve kterém bylo provedeno. Vzorky měli se odebírají z podložek, které byly na dně úlů nejméně 14 dnů. Jeden vzorek smí být nejvýše z 10 včelstev.

V metodice nadále zůstává povinnost vyšetření stanovišť na mor včelího plodu při přemisťování včelstva nebo matek na vzdálenost větší než 3 km (platí pro celou Českou republiku).

Výroba rámků

Součástí dobré včelařské praxe je pravidelná obnova plástového díla. V plodišti je vhodné každý rok vyměnit přibližně třetinu rámků, aby v úlu nezůstávalo dílo starší než tři roky. Přináší to lepší hygienu včelstva i čistší provoz v úle.

Rámky pro obnovu získáváme buď znovupoužitím po vytavení starého díla, nebo výrobou nových. Pokud je rámek po vytavení stále pevný a rovný, vyplatí se jej vydezinfikovat, opravit a znovu osadit mezistěnou.

Kolik rámků je potřeba ročně

U padesáti včelstev na Adamcově míře 39 × 24 (plodiště ve dvou jedenáctirámkových nástavcích) vychází roční obměna přibližně na 350 rámků. Z toho mám obvykle kolem 150 rámků opakovaně použitelných a přibližně 200 rámků vyrábím nových. To v praxi znamená vyvrtat zhruba 800 otvorů do horních louček a 800 otvorů do spodních louček.

Pro srovnání: u deseti včelstev počítejte asi se 70 rámky k výměně ročně, z toho přibližně 40 nových (cca 320 otvorů).

Rámky v medníku

V medníku používám panenské dílo na rámkové míře 39 × 15. Rámky proto běžně neobnovuji “na stáří”, ale měním je hlavně při poškození. Ročně tak vyrábím jen malé množství.

Jak vyrobit nový dřevěný rámek z přířezů

Pokud vyrábíte rámky z nakoupených přířezů, čekají vás zpravidla čtyři kroky: naděrování, sbíjení, drátkování a podle potřeby také montáž mezerníků. Následně přichází zatavení mezistěn.

Děrování louček

Děrování lze řešit několika způsoby:

Vrtačkou (ideálně stolní nebo sloupovou)
Děrovačem
Děrovacím přípravkem
U nízkých rámků se děrování nemusí dělat, pokud se mezistěna vkládá do drážky
Alternativou mohou být plastové držáky nebo sponkování drátků

Osobně používám sloupovou vrtačku, protože ji využiji i na jiné práce. Vrtám na průměr 2 mm. Při rozhodování pro mě hrálo roli, že jednoúčelový přípravek by ležel většinu roku ladem, zatímco vrtačka má široké využití.

Děrování vrtačkou

Výhody:

víceúčelový stroj
v případě poruchy se dá snadno nahradit
u tenčích louček lze vrtat více otvorů najednou (např. 3 do spodní, 2 do horní loučky)
nízká fyzická námaha

Nevýhody:

nižší produktivita oproti specializovaným přípravkům
vyšší pořizovací cena

Děrování děrovačem

Děrovač bývá osazen jehlou (např. 2,5 mm), která loučku v daném místě propíchne. Ovládá se ruční pákou. Existují i ruční děrovačky, které zvládnou 4 otvory najednou (univerzálně nastavitelné).

Výhody:

bez potřeby elektrické energie
malé, skladné
nižší cena (orientačně: jednoduché kolem 500 Kč, čtyřotvorové cca 1 700 Kč)
dlouhá životnost, výměnné jehly

Nevýhody:

jednoúčelové použití
u základních typů se děruje po jedné díře
nižší produktivita
vyšší fyzická náročnost

Děrování děrovacím přípravkem

Pro hobby provoz se nabízí i děrovací přípravky. Jedna varianta využívá hlavičky s upnutými vrtáky a běžnou vrtačku – rozteč otvorů ale omezuje konstrukce (např. délka řemínků). Druhá možnost je řešení se samostatnými motory nebo mikrovrtačkami. To bývá rychlé a dobře nastavitelné, vyžaduje však vhodný stejnosměrný zdroj (ideálně 24 V, vyšší výkon znamená svižnější práci).

Výhody:

vysoká produktivita
během hodiny může být hotová velká dávka rámků
děrování čtyř otvorů najednou
minimální fyzická námaha

Nevýhody:

jednoúčelové zařízení, které je potřeba skladovat
často nutnost další výbavy (napájecí zdroj/trafo nebo vrtačka)
vyšší pořizovací cena (orientačně od 3 500 Kč bez zdroje)
závislost na elektřině nebo aku nářadí

Sbíjení (stloukání) rámků

Po naděrování následuje sestavení rámku. Možnosti jsou:

stloukací forma na jeden rámek
stloukací forma na více rámků
sbíjení “v ruce” (u nízkých rámků to jde poměrně snadno)
automatické stroje na sbíjení rámků

Dříve jsem používal formu na jeden rámek (lze koupit zhruba do 400 Kč). Při upevnění na stěnu a se dvěma sponkovačkami je to funkční řešení. Dnes sbíjím ve formě pro pět rámků: do formy srovnám boční loučky, přiložím horní loučku a sesponkuji. Následně polotovar vyjmu, otočím a ihned připevním spodní loučku.

Při výrobě rámků 39 × 15 používám ve formě vymezovací destičky (např. délky 125 mm), aby krátké boční loučky správně dosedly. Ke sbíjení používám pneumatickou sponkovací pistoli, sponky 32 mm (šířka 5,7 mm). Každý spoj jistím dvěma sponkami, tedy přibližně 8 sponek na rámek.

Drátkování

Dalším krokem je drátkování. Používám nerezový drátek – je pevnější, i když se s ním pracuje o něco hůře. Vysoké rámky drátkuji shora dolů, což zvyšuje pevnost při rozebírání díla.

Při napínání drátku zvlnkovačem je potřeba hlídat, aby se neprohýbala spodní loučka. Konce drátku zajišťuji hřebíčky a kladivem, případně je lze přichytit i malou sponou.

Vydrátkované rámky ukládám do nástavků bez mezerníků; do jednoho nástavku se mi vejde zhruba 14 rámků. Mezerníky natloukám až těsně před vložením do plodiště – ručně do boční loučky (hřebíček cca 32 mm). Mezerníky na boční loučce pak při rozebírání plástů méně poškozují sousední dílo.

Rozestupy v medníku bez mezerníků

Na nízkých rámcích 39 × 15 mezerníky nepoužívám. Rozestupy v medníku srovnávám jednoduše “palcem”. V plné sezoně mám v jedenáctirámkovém medníku obvykle 10 rámků – práce při odvíčkování je rychlejší a zároveň získám více vosku.

Zkoušel jsem i hřebeny místo mezerníků, ale nástavky s hřebeny se hůře oškrabávají, proto jsem od této varianty ustoupil.