Kalendárium – leden

Pranostika na leden: V lednu silný led, v květnu bujný med.

Tahle pranostika v sobě nese zkušenost generací včelařů i hospodářů. Studený leden obvykle znamená lepší vyhlídky pro pole i pro včely. Dnes si často přejeme „mírnou“ zimu a sníh jen na horách, jenže to je v rozporu s tím, co naši prarodiče považovali za prospěšné. Pro ně byla obživa těžší a právě proto si přáli, aby zima byla zimou. A stejně to „chtějí“ i včely – stabilní mráz je pro zimování často příznivější než dlouhé oblevy.

V lednu už končí období pouhého plánování. Postupně se začínáme připravovat na novou sezonu – hlavně v dílně a při kontrole včelnice.

Zásahy ve včelstvu a práce na včelnici

Včelnici v lednu kontroluji zejména po sněžení. Pokud jsou letáky zasypané, sníh opatrně ometu, aby mohl do úlu proudit čerstvý suchý vzduch a včely netrpěly nedostatkem ventilace.

V teplejších dnech, kdy se na slunci zvedne teplota na česně nad 10 °C, bývají vidět prolety. Při nich se včely vyprázdní (uvolní obsah výkalových váčků) a často také vynášejí mrtvolky ze dna úlu. V zimách s výrazným kolísáním teplot, kdy včelstva mohou dříve začít plodovat, jsou prolety důležité pro udržení kondice a hygieny v úlu.

V lednu platí jednoduché pravidlo: včely se musí postarat samy o sebe. Do včelstev proto nezasahuji a úly zbytečně neotevírám.

Ve včelíně mám nastražené pastičky na myši, které kontroluji jednou týdně. Jako návnadu používám kůrku čerstvého chleba (měním ji každý týden). Dobře se mi osvědčily také vylouskané vlašské ořechy – ty obvykle není potřeba tak často obměňovat.

V zimě je také čas na dílnu: stloukáme a drátkujeme rámky pro další sezonu. Připravené rámky a mezistěny nám na jaře ušetří spoustu času i stresu při rozšiřování.

Ošetřování a vyšetření zimní měli

V lednu včely zpravidla neléčíme – přesněji řečeno je v tomto období většinou ani neošetřujeme proti varroáze. Hlavní prací je ale odběr zimní měli, který nám dá cenné informace o situaci ve včelstvech.

Na odběr měli se připravuji už koncem prosince: po posledním ošetření proti varroáze očistím podložky a nechám je na dně úlu přibližně měsíc. V lednu je na tuhle práci více klidu, a tak při odběru počítám roztoče na každé podložce zvlášť. Někdy se stane, že z deseti včelstev je jedno „problémové“ (například hůře ošetřené) a spad je u něj výrazně vyšší – klidně 30 roztočů – zatímco u ostatních je v měli jeden roztoč nebo žádný. Průměr by takovou situaci zkreslil, proto je individuální kontrola důležitá.

Právě podle spadu v jednotlivých včelstvech pak může být potřeba problémové včelstvo v předjaří řešit cíleně, i když celkové laboratorní vyšetření směsného vzorku vyjde „v normě“.

Za zásadní výhodu považuji i to, že výsledky znám už v lednu. V únoru je ve včelstvech obvykle ještě malá plocha plodu, a pokud je nutné včelstvo rychle odlehčit od roztočů, dá se situace řešit včas. Později na jaře už je takový zásah výrazně náročnější.

Pro odběr měli platí, že do jednoho směsného vzorku může jít měl ze všech včelstev na jednom stanovišti, pokud stanoviště není v ochranném pásmu moru včelího plodu. Pokud v ochranném pásmu je, vždy se řídím aktuálními požadavky danými Metodikou kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace (pro rok 2026 dle platného znění).

Při samotném odebírání na včelnici nejdřív odstraním uhynulé včely. Roztoče počítám u každého včelstva a měl stahuji škrabkou (osvědčila se mi i běžná škrabka na námrazu). Měl sypu na novinový papír – dobře nasaje vlhkost a omezí tvorbu hrudek. Fixou si na papír poznamenám stanoviště a čísla včelstev, ze kterých byl odběr proveden. Pokud jsou v měli kousky ledu, do vzorku je nepřidávám.

Noviny s mělí nechám při pokojové teplotě proschnout (například na skříni). Během týdne si připravím kelímky od jogurtu, po proschnutí do nich měl smetu. Kelímky zakryji kouskem papírové utěrky a zajistím gumičkou. Nakonec je popíšu a doplním štítkem podle požadavků odeslání vzorku.

Výroba silikonových forem na svíčky

Každý rok ve včelařském kroužku hledám činnost, která děti zabaví a zároveň je něco praktického naučí. Letos padla volba na výrobu silikonových forem a následné odlévání voskových figurek. Je to pěkné propojení tvoření s prací se včelím voskem – tedy s materiálem, který ke včelaření neodmyslitelně patří.

Jaké silikonové formy rozlišujeme

Podle materiálu, který do nich odléváme

Teplotně odolné – vhodné například pro odlévání cínových figurek.
Mechanicky odolné – pro pryskyřici, sádru i vosk.
Pro potraviny – formičky třeba na marcipán (nutná potravinářská certifikace).

Podle konstrukce výsledné formy

Forma na placaté odlitky – jednoduchá výroba, snadné vyjmutí.
Vícedílná rozebíratelná forma – pro tvarově složitější modely.
Jednodílná forma – pro složité odlitky, ale obvykle vyžaduje prořez.

Volba silikonu: tvrdý vs. měkký

Na výrobu forem se používá silikon. Pro vícedílné formy jsem dříve používal silikon Lukopren N1522 (český výrobce). Má vyšší tvrdost (Shore A 53°), nižší tepelnou odolnost (do 250 °C) a není určen pro potraviny. Výhodou je nízká cena. Nevýhodou je, že při míchání se snadno do hmoty dostávají bublinky vzduchu a pro moderní „měkké“ formy na svíčky je příliš tvrdý. Dobře poslouží například na placaté odlitky (třeba ozdoby na stromeček) a i po zhruba deseti odlitích bývá stále použitelný.

Pro odlévání včelího vosku se dnes častěji používají měkčí silikony, typicky kolem Shore A 10°. Já jsem zvolil silikon D10 s tepelnou odolností do 250 °C, což pro výrobu svíček bohatě stačí.

Postup výroby silikonové formy krok za krokem

1) Výběr modelu

Nejdřív si vyberu vhodný model – ideálně kolem 7 cm na výšku i šířku. Právě volba modelu mi obvykle zabere nejvíc času. Použil jsem například figurku pejska ze zastavárny a drobné figurky (kočku, kačenu) z obchodu. Úplně nejlepší ale je, když si děti model pro odlévání vytvoří samy, třeba z plastelíny.

2) Ohrádka (bednění) pro zalití silikonem

Pro figurky si připravíme ohrádku. Dá se udělat i z papíru, mně se ale dlouhodobě osvědčila plastová fólie (např. strůpková). Nejdřív vystřihnu dno, na které figurku postavím. Poté z fólie vytvořím obvodovou stěnu tak, aby kolem modelu zůstalo přibližně 2 cm prostoru pro silikon. Výška ohrádky musí být alespoň o 2 cm vyšší, než je figurka. Vše slepím lepicí páskou.

3) Separace a zajištění modelu

Model natřu malým štětečkem separátorem. Separátor lze vyrobit rozpuštěním vosku v technickém benzínu (funguje dobře, ale výrazně zapáchá). Alternativou je koupit hotový separátor. Někdo používá i vodu se saponátem, tuhle variantu jsem ale osobně nezkoušel.

Natřenou a usušenou figurku položím na tenkou vrstvu plastelíny, aby se při lití nehýbala. Ohrádku umístím kolem figurky a na podložce ji ze všech stran utěsním plastelínou, aby silikon nevytekl.

4) Míchání silikonu

Silikon míchám v kelímku (např. míchací kelímek na barvy, poslouží i skleněná miska). Kelímek postavím na váhu a vynuluji. Naliji odhadované množství silikonu a přidám tužidlo podle poměru výrobce (např. u D10: 2 g tužidla na 100 g silikonu). Protože běžné kuchyňské váhy nebývají dost citlivé, dávkuji tužidlo často podle rysky na lahvičce – například na 200 g silikonu přibližně 10 ml tužidla (vždy se řiďte konkrétním přípravkem).

Míchám dřívkem (osvědčila se mi dřívka na nanuky – mimochodem se hodí i při ochutnávkách medu, takže bývají ve včelařské výbavě pořád). Při práci s tužidlem používám nitrilové rukavice bez pudru – nezanechávají otisky na modelu a snižují riziko alergické reakce. Pracuji v dobře větrané místnosti. Při míchání je důležité promíchat silikon i u stěn a dna nádoby a současně se snažit nezatáhnout do směsi zbytečně vzduch.

5) Lití do ohrádky a vytvrzení

Zamíchaný silikon lijeme postupně do ohrádky tak, aby se prostor zaplňoval od dna. Model musí být zalitý tak, aby nad nejvyšším bodem bylo zhruba 2 cm silikonu. Pokud silikonu vyjde málo, ihned domíchám další dávku a plynule pokračuji.

Formu nechám vytvrdnout přes noc, ideálně v teple (například v kotelně). Rozhodně ji nenechávám v místnosti, kde se spí.

6) Vyjmutí, dozrání a prořez

Druhý den odstraním ohrádku (rozříznu pásku) a formu vybalím. Pokud si nejsem jistý, jak dobře byla směs promíchaná, nechám formu „dozrát“ ještě do dalšího dne. Po vytvrzení formu opatrně naříznu (vylamovacím nožem) tak, aby šel původní model bez poškození vyjmout. Přetoky silikonu zastřihnu nůžkami. Hotovou formu skladuji ideálně s voskovým odlitkem uvnitř, aby si udržela tvar.

Odlévání včelího vosku do silikonových forem

Voskové svíčky odlévám nejčastěji před Vánocemi a před Velikonocemi. Na práci mám připravené tabulky vosku (například z formy na biskupský chléb). Vosk musí být čistý a suchý – vlhký vosk při hoření prská. Před tavením tabulky rozbiju na menší kusy: položím je na noviny a lehce do nich udeřím zadní stranou sekerky.

Tavení vosku ve sklepě (vodní lázeň na plynu)

Ve sklepě používám plynový vařič. Na něj postavím kbelík s vodou a do něj vkládám plechovky s kousky vosku. Osvědčily se mi nové plechovky označené „Plechovka na zavařování 1 kg“, které používám opakovaně. Plech dobře vede teplo, bývá pocínovaný a lakovaný a nemá ostré hrany.

Rozpuštěný vosk lijí přímo do forem. Do formy předem umístím knot, který si před použitím namočím do vosku – lépe drží směr i tvar a nedotýká se stěny svíčky. Knot fixuji jednoduše opřením o zápalku. Po ztuhnutí svíčky přebytek knotu odstřihnu. Sílu knotu volím podle průměru svíčky. Pokud vyrábím závěsnou ozdobu na stromeček, dávám místo knotu ozdobný provázek.

Teplota vody se na plynu reguluje hůř, ideální je zhruba 70 °C. Když nechám vodu vařit, vosk se sice taví rychleji, ale svíčky pak déle chladnou. V zimě je nechávám tuhnout za oknem, v teplejším období si pomáhám mrazákem.

Tavení vosku v kuchyni, ve škole a při práci s dětmi

Při odlévání v interiéru (kuchyně, škola) jsem dříve používal zavařovací hrnec, dnes častěji multifunkční hrnec. Má menší rozměry a hlavně umožňuje nastavit čas i teplotu, což je při práci s dětmi bezpečnější a pohodlnější.

Děti obvykle ocení, když je výsledek barevný, proto vosk někdy dobarvujeme obyčejnými voskovkami. Formy na svíčky buď kupuji, nebo si je vyrábím sám – a upřímně, kupované často vyjdou levněji.

Na závěr přeji úspěšný start do nového roku a hodně zdraví, štěstí a radosti – nejen ve světě včel.

z časopisu včelařství Ing. Václav Horčic, Ph.D.