Kalendárium – duben 26

Pranostika na duben: Aprílové počasí má daleko do krásy.

V dubnu se pro včelaře naplno rozbíhá sezóna. Co se nepodařilo v klidu připravit v zimě, doháníme teď často po večerech. Pracovní tempo pak obvykle polevuje až po doplnění zásob včelám v červenci.

Zásahy ve včelstvu a práce na včelnici

Duben uzavírá předjaří a s rozkvětem třešně ptačí začíná skutečné jaro. Na stanovišti opravujeme případné škody po zimě, obnovujeme barevné označení úlů a hlídáme, aby byl v dosahu včel stálý zdroj čisté vody.

Jaro se rychle rozjíždí i na zahradě: kvetou meruňky, angrešt, kamčatské borůvky (zimolez) i orsej jarní. V přírodě přidají sasanky, devětsil, vrby a javory. Po zimě jsou aktivní také predátoři včel – například běžník kopretinový, který umí měnit barvu podle prostředí. Od poloviny března míváme připravené i hmyzí hotely a čmelíny.

Pozorování včel na česně

Stejně jako po celý rok hodnotíme stav včelstev podle chování včel na česně a podle situace před úly. Jakmile se některé včelstvo chová zřetelně jinak než okolní, je to signál k bližší kontrole.

U „podezřelých“ včelstev ověřujeme, zda mají plod ve všech vývojových fázích, případně zda se neobjevuje hrboplod. Pokud při prohlídce nenajdeme jasnou příčinu, kontrolu zopakujeme i v následujícím týdnu. Nepracujeme jen očima – důležitý je i čich. Neobvyklý zápach může upozornit na problém typu mor včelího plodu nebo hniloba včelího plodu.

Plodová zkouška a řešení bezmatečnosti

Když ve včelstvu plod chybí nebo najdeme hrboplod, provádíme plodovou zkoušku: vložíme plást s vajíčky a nejmladšími larvičkami.

Včely narážejí matečníky: včelstvo spojíme s oddělkem přes novinový papír a po týdnu zkontrolujeme, zda spojení proběhlo správně.
Matečníky nenarážejí a najdeme trubcokladnou matku: matku odstraníme a včelstvo opět spojíme s oddělkem přes noviny.
Objeví se trubčice (více vajíček v buňce, často mimo střed dna): zpravidla je nejrozumnější včelstvo zrušit.

Zrušení včelstva provádím tak, že včely vymetu z úlu přibližně 200 metrů od stanoviště. Počítám s tím, že alespoň část včel se dokáže „vžebrat“ do jiných úlů. Pokud mám v dubnu k dispozici rezervní matky, na záchranu takového včelstva je nepoužívám.

Stejně postupuji i u včelstev, která jdou do jara se silnou nosemózou nebo s výrazným výskytem zvápenatělého plodu.

Pokud nevidíme důvod k zásahu, včely zbytečně nerozrušujeme. Nečekané „kontroly“ nemá rád nikdo – a u včel to platí dvojnásob.

Co se děje ve včelstvu v dubnu

Začátek dubna je typicky obdobím růstu včelstva, ale ještě bez silného stavebního pudu. Dlouhověká zimní generace postupně mizí a je nahrazována mladými včelami. Dělnice se z vajíčka líhne za 21 dní. Mladušky pracují v úlu zhruba do stáří 18 dní, poté se zapojují jako strážkyně a teprve okolo 20. dne začínají nosit pyl a nektar. Od položení vajíčka do chvíle, kdy se z včely stane plnohodnotná létavka, tak uplyne přibližně 40 dní.

V úlu mladušky postupně střídají různé role a přibližně kolem desátého dne po vylíhnutí se z nich stávají stavitelky.

Plodování se často naplno rozjede kolem 15. března (v teplých letech i dříve). Do té doby by mělo být hotové přeléčení proti varroáze – později je už ve včelstvu mnoho plodu. Zhruba kolem 5. dubna se líhne nová generace včel a přibližně okolo 15. dubna nastupuje intenzivní stavba. Koncem dubna se mohou objevovat i první roje, kterým se snažíme předcházet.

Praktické členění dubna do tří dekád

První dekáda: hlídat zásoby a riziko hladovění

V první dekádě je největší riziko hladovění. Včelstvům s nedostatkem zásob doplníme zásobní plásty ze včelstev, která mají přebytek glycidových zásob. Pokud zásobní plásty nemáme, na horní loučky rozplácneme medocukrové těsto. Včelstva ponecháváme zateplená a v dosahu musí být voda.

Jak může vypadat slabší včelstvo na začátku dubna, je patrné na obr. 3 – má málo plodu a chová se spíše jako oddělek. Pomůže zakomorování; za dva týdny lze komorovací přepážky odstranit a včelstvo se může srovnat, pokud nemá jiný problém.

Pokud bylo v podletí nakrmeno „přes míru“, bývá v horním nástavku mnoho zásob a plod zůstává jen dole (obr. 4). Pak odebíráme část zásobních plástů a plod přesuneme do horního nástavku tak, aby zůstalo zachované kompaktní plodové těleso. Máme-li rezervní pylový plást, přidáme ho. Bez zásahu hrozí rychlý nástup rojové nálady.

Druhá dekáda: prostor a prevence rojové nálady

Ve druhé dekádě se nejsilnější včelstva mohou dostat do rojové nálady. U úlů s vysokým podmetem kontrolujeme pohledem do podmetu: pokud jsou včely v podmetu podvěšené, chybí jim prostor. Jakmile se podvěšené včely dotknou dna podmetu, je vyrojení velmi blízko.

Nedostatek místa řešíme přidáním nástavku (medníku), odebráním přebytečných zásobních plástů a jejich nahrazením soušemi nebo mezistěnami. Vedle plodového tělesa vkládáme stavební rámek a mezistěny. Plodové těleso zbytečně netrháme (obr. 5).

Třetí dekáda: rozkvět třešně ptačí a start včelařského jara

Ve třetí dekádě rozkvétá třešeň ptačí a začíná včelařské jaro. Přidáváme medníky. Každé včelstvo by mělo mít stavební rámek na trubčinu a průběžně přidáváme mezistěny – typicky vedle plodového tělesa.

Nejsilnějším včelstvům lze odebrat plodové plásty a začít tvořit sběrný oddělek pro chov matek. Odebrání zavíčkovaného plodu funguje jako protirojové opatření a současně jde o ozdravný krok, protože pod víčky se může množit varroáza. Sběrný oddělek lze ošetřovat, protože není určen pro produkci medu.

Ošetřování a zdravotní prevence

Do 15. dubna by mělo být dokončeno ošetření proti varroáze u včelstev, kde byl v zimní měli zjištěn spad více než 3 roztoči na včelstvo.

Při nákupu včelstev a matek požadujme potvrzení o vyšetření na mor včelího plodu a u vybraných krajů nově také na hnilobu včelího plodu. Vyšetření je sice nákladnější, ale výsledek může být velmi rychle (v mém případě do tří dnů).

Včelstva s nasazenými medníky už žádnou chemií neošetřujeme. Od konce dubna (častěji až v květnu) začínáme odstraňovat zavíčkovaný trubčí plod jako biotechnické opatření ke snížení zamoření roztočem Varroa destructor. Trubčinu vyřezáváme ze stavebních (trubčích) rámků, prázdné rámky vracíme do úlu. Vyřezané dílo vytavíme ve slunečním tavidle.

(Pozn.: Do stavebního rámku nedávám pásek mezistěny a rámky ani nedrátkuji – vkládám je mezi vystavěné dílo.)

Práce s ohněm na včelnici

Každoročně vzniká řada požárů včelínů i okolní vegetace v souvislosti s prací včelaře. Oheň používáme při třech činnostech: v kuřáku, v sirné lampě a při fumigaci. Riziko si člověk při rutinní práci snadno přestane uvědomovat.

Jak snížit riziko požáru

Při fumigaci zapalujeme pásek v blízkosti plástů. Hoření je pomalé; pokud je pásek příliš blízko díla, může se vosk vytavit a odkapat. Přesto pásek před zapálením umisťujeme co nejdále od plástů i stěn úlu.

Při síření souší se často používají různá improvizovaná řešení (talíře, ešusy apod.). Z bezpečnostních důvodů je praktičtější přejít na sirné lampy. Ty se zapalují a používají v komínech se soušemi uloženými v medníkových nástavcích – práce je rychlejší a hlavně bezpečnější. Vyrábějí se pozinkované, pocínované i nerezové (nerezové obvykle nejsou magnetické).

Kuřák (dýmák): největší zdroj rizika

Nejvyšší riziko požáru bývá u dýmáku. Vyplatí se přemýšlet nad volbou modelu – kvalitní kuřák vydrží i více než deset let. Z hlediska bezpečnosti používám kuřák s:

mřížkou proti vyletování jisker,
vnitřní vložkou, která brání vypadávání uhlíků spodem.
perforovaným opláštěním proti popálení.

Preferuji pocínovaný plech – běžně vydrží déle než deset let. Nerezová varianta je dostupná také, ale v mém případě nepřináší praktickou výhodu. Kuřák jednou ročně mechanicky čistím od dehtu.

Palivo, zapalování a pořádek na stanovišti

Na běžnou práci používám menší dýmák (nižší spotřeba paliva). Jako palivo se mi osvědčil troud (zetlelé dřevo – ideálně z listnáčů, ale poslouží i jehličnany). Velmi dobře fungují také choroše, které před sušením nasekám na menší kusy. V nouzi lze použít i proložky od vajec, těm se ale vyhýbám kvůli možné příměsi nežádoucích látek a vyšší tvorbě dehtu.

Se zapalováním pomáhá propan-butanová opalovací pistole s piezo zapalováním a vyměnitelnou kartuší. Plamen vedu přímo do troudu. Místo, kde dýmák zapaluji, mám vždy uklizené.

Na včelnici vyhrabuji listí a starou trávu, aby se minimalizovalo riziko vzniku požáru. V dosahu mám hasební prostředek (např. hasicí přístroj). Po práci ucpu přívod vzduchu do kuřáku a položím ho na bok na plechovou podložku (někdo ucpe výdech kouře). Vyhaslý troud vysypávám až před dalším zapálením.

Z časopisu včealřství od